je název naprosto skvělého muzikálu, který jsem včera zhlédla v Městském divadle Brno. Muzikál je stále beznadějně vyprodán a v recenzích se píše, že se jedná o nejlepší muzikál poslední doby. O kvalitě MdB se všeobecně ví a nejednoho herce nám přetahuje Praha. To nic nemění na tom, že kvalitu tvoří i režiséři, orchestr, celkové nastudování a divadelní aranžmá, které nemá v Česku obdoby. Nastala doba, kdy do Brna jezdí diváci na představení z Prahy, Ostravy a jiných částí republiky. Tak nějak se nám to otočilo, dřív jsme jezdili do Prahy, teď jezdí Praha do MdB.
Muzikál Devět křížů, napsaný speciálně pro naše divadlo vypráví starou moravskou legendu o ukrutném činu, který se podle kronik odehrál kolem roku 1540 v malé vísce nedaleko Velké Bíteše. Statkář z Hlubokého při své cestě z Bíteše z trhu domů najde bezvládné tělo muže. Odveze jej domů a mladý cizinec – uherský koňský handlíř – se díky tomu za nějaký čas zotaví. Zamiluje se do statkářovy dcery Elišky, avšak otec nechce o vdavkách ani slyšet. Cizinec zaváže Elišku slibem věrnosti a odjíždí, aby v Uhrách prodal své statky a s penězi se vrátil pro svoji nevěstu. Čas však plyne a Luka se nevrací. Eliška tak podlehne naléhání otce a ostatních, aby se provdala za mlynářova syna. Ve svatební den se vrací Luka z Uher a brzy se dovídá o veselce. Šílený vztekem přísahá pomstu, kterou nakonec společně s hajným Kudlou vykoná. Spolu vyčkají na svatební průvod na cestě poblíž Hlubokého a ukončí život svatebčanů včetně statkáře, Elišky a dalších. Nakonec sprovodí ze světa svého druha i sebe. Když doběhnou ostatní svatební hosté, vidí strašný výjev. Devět mrtvých těl. Na jejich památku pak na místě strašného zločinu vztyčí devět křížů, aby tento příběh velké lásky a velké zášti nikdy z hlíny Vysočiny nevyvanul.
Je to skutečný příběh z historie? A jmenovali se naši hrdinové takto nebo jinak? Nebo je to všechno jen legenda o krvavé hrůze z dávnověku?
Poutavé melodie nadějného mladého brněnského skladatele Robina Schenka a silný příběh lásky a nenávisti podle Petra Štěpána a Miroslava Ondry vás ponoří do legendy, která se vypráví kousek od Brna, a ať už je pravdivá, nebo ne, stále nám ji připomíná impozantní memento – devět dřevěných křížů poblíž dálnice D1.
Původní kříže nechali vztyčit benediktinští mniši z kláštera v Rajhradě. Po jejich ztrouchnivění je nahradili novými a každých sto let docházelo k jejich svěcení. Poslední zmínka o jejich svěcení pochází z 18. září 1887. Kříže jsou chráněny jako kulturní památka České republiky.
Celý muzikál provází opravdu nádherná hudba, skvělé písně, výkony herců jsou naprosto dechberoucí.
Všichni byli skvělí. Průvodkyni příběhem dělala dcera Aleny Antalové , éterická bytost se zvonivým hlasem, Elena Juráčková. I když děj končí tragicky, rozhodně v nás nezanechal pochmurnou náladu, ale údiv a respekt před hereckými výkony.
Všem tento muzikál opravdu doporučuji, je to něco nádherného.
A kampak se chystáte za kulturou vy?
Magda
Žádné komentáře:
Okomentovat