Ras Al Khaimah - 4 díl - Výlet do Abú Dhabí

 byl naším dalším skvostem na dovolené ve Spojených Arabských Emirátech. Tentokrát byla podmíka, že do mešity musíme být zahalené, musíme mít zahalené kotníky, ramena, zápěstí i hlavu. Samozřejmě, že jsem na to všechny před odjezdem upozorňovala a ano, nikdo to nevzal vážně.

Tentokrát jsme měli zájezd zajištěný privátně jen pro nás osm. Vyjeli jsme ráno mikrobusem přes emirát Dubaj do emirátu Abú Dhabí. Cesta trvala cca 3 hodiny, ale mikrobus byl klimatizovaný, my měli dostatek vody k dispozici, takže jsme se plně věnovali sledování cesty. V plánu jsme měli navštívit Louvre,  který je pobočkou toho pařížského, nejdelší hotel světa Emirates Palace, kde jsme měli objednaný dezert a kávu s pravým zlatem, prezidentský palác Qasr Al Watan a třešničkou na dortíčku měla být mešita Sheik Zayed Al Nahyan. Prostě výlet snů... a také to byl výlet snů.

Stavba sportovního stadionu před Louvrem, připomínající jestřábí křídla.

První zastávkou byl Louvre na ostrově Saadylat Island. Nikterak mne tedy nenadchl. Stavba samotná je velice moderní, uvnitř byly jen tři výstavní místnostni, ostatní byly situované venku, kde bylo nutné přecházet v tom příšerném horku. Prostory, které jsem měla možnost projít byly věnované starému Egyptu (to mám ráda) a celkově to na mě působilo jako nějaké "zbytky" z Paříže. S pařížským Louvrem se to opravdu nedá srovnat a návštěva tohoto muzea byla pro mne asi jediným zklamáním celé dovolené. V areálu Louvre byla také záchranná stanice pro mořské želvy, takže jsme většinu času strávili pozorováním želv :-) . Jako všude, tak i zde byl výborně zajištěn přesun z a na parkoviště, i když cesta k Louvre byla maximálně 200 m.Na parkovišti byly vozíčky, které vás dopraví přímo před vchod a po prohlídce zase zpět k autu, abyste se cestou neupekli.

Louvre Abú Dhabí

 

Krmení želviček

Z Louvru jsme pokračovali do nejnavštěvovanějšího hotelu ve městě, do Emirates Palace. Všechno v tomto světě musí být "nej" a největší budovy už mají, takže tento hotel je NEJnavštěvovanější a také NEJdelší na světě, na délku měří 1 km. Co dodat - mramor, zlato, ani na kliku nesáhnete, protože dvěře vám přece někdo otevře...., ale také bezpečnostní zajištění, kamery, kontroly na každém kroku. Hotel byl přenádherný, i výtah byl ze zlata, všude květiny, čisto, k našemu posezení nám hrála klavíristka.

Po prohlídce hotelu jsme usedli do křesílek a vychutnávali si dezertík a kávu s pravým zlatem.

 

Dortík je polokoule s čokoládovým lístkem, na fotce to vypadá všelijak :-)

Je libo kávičku? Zlato je samozřejmostí.

Před hotelem

Po velice příjemně strávené době v hotelové kavárně jsme po kávičce vyrazili obhlédnout prezidentský palác Qasr Al Watan. Čekala nás kontrola jako na letišti - bezpečnostní rámy, rentgeny, tekutiny vylít..., někteří šli na osobní prohlídky. Po kontrole jsme nastoupili do autobusu, který nás vezl celým areálem k prezidentskému paláci. Ten byl dokončen v roce 2017 a v roce 2019 byl zpřístupněn veřejnosti. Do roku 2019 sloužil pouze ke státním účelům, nyní je možné palác navštívit jako turista, ale ke svým účelům slouží stále. Proto ta bezpečnostní opatření. No a jak jinak - mramor, zlato, klimatizace, téměř sterilní čistota, sledují vás na každém kroku. Část paláce slouží jako výstavní síně, můžeme vidět obří zlaté vejce s citáty státníků nebo obrovskou sbírku darů, které hlavní šejk (prezident) dostal od jiných státníků - z ČR tam nebylo nic.

 

Zlaté vejce s citáty státníků.

Když jsme se dosyta vynadívali a po pravdě, už mě to přišlo takové jednotvárné (zlato, mramor, čistota, luxus...), nachystali jsme se na cestu k mešitě Sheikh Al Nahyan. Zde jsme musely (my ženy) být zahalené a tady taky byl trošku problém. Já tedy byla připravená, celý den jsem se vařila v dlouhé sukni a s sebou jsem měla lněné sako, že si ho v případě potřeby obleču na tričko. Na hlavu jsem měla v kabelce lehkou šálu. Šálu jsem si namotala na hlavu jako když si myju hlavu a světe div se, naše průvodkyně, která se vdala do Emirátů se mě ptala, jak jsem udělala tak krásný turban. Koukala jsem na ni jako z jara a řekla, že to je motání ručníku po mytí hlavy :-)  . Tak jsem ji to naučila. Ostatní dámy měly problém. Někdo měl sukně do půlky lýtek, někdo si myslel, "že to být nemusí" , ale průvodkyně to po předchozích zkušenostech nejspíš tušila a pobrala polovinu svojí garderóby, včetně svatební abaje, kterou navlékla na Renatu. Vylepšila jsem ji svým turbanem. Vypadala jako džin z lahve. Ostatní také oblékla do patřičného oblečení, takže jsem měla co dělat, abych se neuválela smíchy.  Děvčata moc natšená ze svého vzhledu nebyla, ale pokud jsme chtěly do mešity, nedalo se nic dělat. Zvláště Vlastička trvala na svém, že žádný šátek na hlavu nechce, že má kšiltovku. Po přemlouvání, že šátek být opravdu musí, bylo svoleno ke kompromisu, šátek si uváže na kšiltovku...  Jedna Alenka je malinká a abaju měla o metr delší, takže si ji nejprve nosila jako královna , když jde po schodech, pak si to jaksi přivázala k tělu, na druhou Alenku nezbyl šátek, takže měla na hlavě kapuci jako z Ku Klux Klanu a byla si toho vědoma. S pokřikem" Já nikam nejdu, vypadám jak pi...." byla nakonec přemluvena a vypravily jsme se ke vchodu do podzemí (klimatizace), kterým se prochází ke vchodu do mešity. Mladý muž, který byl také s námi sice nemusel být zahalený, ale do mešity se nesmí s tetováním, které měl přes celé lýtko. Převázaly jsme mu tedy nohu šátkem (tím pro Alenku) , vypadal jak raněný pirát. Myslím, že pan Troška by mohl napsat další díl Babovřesk, námět dodám.

No, není to krása :-)  Já teda z těch nadšených výrazů měla dost ...

Po bližším prohlédnutí výrazů na této fotografii  jsme pojala mírné podezření, že něco není v pořádku. Přece jenom mám za ty lidi svým způsobem zodpovědnost. Kontaktovala jsem našeho závodního lékaře s tím, že mám dojem, že se mi to vymklo z ruky a část skupiny přišla o zdravý rozum. Po detailní diagnostice on-line mi napsal, že se to spraví a vše bude zase OK, prý stačí návrat do práce.Může to být i z tepla, ať se napijou. Tak jo, jsem v klidu. Ale uznejte, ty výrazy nejsou úplně OK....Jeden aby byl pořád ve střehu..

Alenka před úpravou délky abaje. Jako madona , no ne ?

Vlastičce to s kšiltovkou sluší :-)

Do Babovřesk jako dělané...

Já byla připravená (na vše)

Vchod do podzemí, kudy se pokračuje k mešitě

Před vstupem do mešity jsme zase prošli kompletní bezečnostní kontrolou jako na letišti a pak pokračovali dovnitř.

Kuk

Vozíček na trase mešita - vchod do podzemí

Sheikh Zayed Grand Mosque je největší mešitou v Emirátech. Výstavba velkolepého náboženského stánku začala v roce 1996 a trvala více než 10 let. Projekt byl duchovním dítětem zakladatele a prvního prezidenta SAE, šejka Zayeda. Přestože se dokončení mešity nikdy nedožil, stala se místem jeho posledního odpočinku. Mešita má půdorys o rozměrech 290 a 420 ma kapacitu neuvěřitelných 40.000 osob. Celý areál i s přilehlými parky má rozlohu až 12 hektarů.  Výstavba mešity stála více než 1.3 miliardy dolarů. Byly použity ty nejdražší materiály. Stěny jsou obloženy bílým mramorem z Itálie, mozaikové okna doplňují instalace ze slavného muránského skla, podlahy v hlavní sále pokrývá největší koberec na světě vyrobený zručnými řemeslníky z Íránu. Vrcholem vší pompéznosti je série velkých lustrů v hlavní sále, které na objednávku vyrobila německá firma Faustig ve spolupráci s rakouským šperkařství Swarovski. Mešita má 82 dómů a množství minaretů. Nejvyšší z nich má 107 metrů!

Po prohlídce tohoto monumentálního díla jsme zase podzemím se spoustou obchodů prošli k parkovišti. S Alenkou jsme v jednom z obchodů viděly nááádherné kožené kabelky, které jsme prostě musely mít. Ale ouvej, už ani Alence nefungovala platební karta. Toto je opravdu problém, na který musím příště myslet a zajít do banky nahlásit destinaci (pro české  banky rizikovou), aby nedošlo při prvním zaplacení k její blokaci. S krvácejícím srdcem jsme odešly bez kabelek.

Všechny spokojené a příjemně unavené jsme se vracely večer zpět do hotelu.

Bylo to úúúúžasné a tyto zážitky už budu mít ve vzpomínkách navždy.

Magda