Island - část 2.

 Po snídani, které byly ve všech hotelech bohaté, jsme vyrazili na ledovec Mýrdalsjökull, je to čtvrtý největší ledovec. Pod ledovcem se nachází činná sopka Katla, která měla již 16 erupcí. Spolu se sopkami  Laki a Elglá, které patří do stejného vulkanického systému, může být tato oblast považována za jednu z nejsilnějších sopečných oblastí na světě. Viděli jsme ledovcovou sopku Eyjafjallajökull, která měla poslední erupci v roce 2010. Z posledního ubytování jsme přejížděli cca 400 km na nejjižnější bod Islandu, mys Dyrhólaey. Tady jsme zažili opravdový vítr.

Mys je charakteristický vynořováním ledovcových a čedičových věží z moře, jsou to pozůstatky vulkanických ostrovů, jsou to skalní jehly s ostrými hroty. Navštívili jsme černou pláž s opravdovým větrem, který z nás během půl minuty doslova serval pláštěnky a udělal z nich cáry 5x5 cm. Byl to takový fičák, že se nedalo jít běžně vpřed, ale museli jsme couvat zpět z pláže, jinak jsme byli všichni nafoukaní v Atlantiku. Až to budilo hrůzu a respekt ze síly přírody. 

Zmoklí, ošlehaní větrem a promrzlí jsme pokračovali do vesničky Skogar s Vikingským vodopádem Skógafos. Na Islandu je malá osídlenost, takže jednotlivé vesničky mají cca do 100 obyvatel, některé ani to ne. U nás jsme zvyklí, že na kraji obce je cedule s názvem obce. Na Islandu je na ceduli i mapka se jmény jednotlivých rodin. Ve Skogaru jsme navštívili skanzen, jehož součástí byla restaurace - kavárna. Zlaté příbory, nádherné dekorace a číšník, který nás přivítal "hned jsem u vás" - zase čeština :-)  V pokladně skanzenu zase "kolik vás je?" - opět čeština.

 

Název vesničky s rozmístěním rodinných domků

Skogafos - pohled shora

Cesta od Skogafosu nahoru do nebe :-)  460 schodů

Skógafos

Po výborném obědě, kávičce a dortíku jsme se posunuli k vodopádům Seljalandoss, prošli jsme se kolem několika vodopádů a odjeli na ubytování do městečka Vik hotel Puffin  . Na recepci nás čekala pro změnu slovenština.

Kostelní dlažba, zbytek čedičového pole

 

 

 

Protože na Islandu je stále světlo, tma je cca 1 hodinu za celý den, po večeři v místní restauraci jsme vyrazili na půlnoční procházku k divokým skalám...a pak hajdy na kutě, za sebou jsme měli dalších 15 km a minimálně 600 schodů....

půlnoční vycházka k divokým skalám

...a pokračování zase zítra :-)

Magda