Vietnam 8

V neděli jsme si zase užívali pláže, moře a sluníčka. Odpoledne jsme se s Radkou, Renatou a Věrkou domluvily, že si vezmeme taxík a pojedeme utratit poslední dongy. Vietnamské dongy se nesmí vyvážet a zpět ve směnárně malé bankovky neberou (mince nemají, vietnamská měna má pouze bankovky). Taxík nás čekal před recepcí a zadání bylo: supermarket King Kong a noční trh (ten, který jsme už jednou navštívily v Duong Dongu v úterý). Řidič nás vezl 70 km k supermarketu, čekal na nás hodinu, pak na trh cca 35 km, tam čekal 2 hodiny a potom 90 km zpět do resortu. Zaplatily jsme za vše každá 5 dolarů. 

Dokoupila jsem sušené mango, oříšky, na trhu umělé perly a vějíř.

Po návratu jsme si zabalily a byly nachystané na zítřejší odlet.

V pondělí nás začali svážet podle čísel vilek tuk-tuky k recepci, kde jsme měli snídani. Na nás vyšel naštěstí čas 5.45 - 6 hodin. Od 6 hodin byla snídaně, kdo byl po snídani, sedl do autobusu a jak byl bus naplněný, odjížděl na letiště. K recepci najížděl další prázdný autobus. Poslední od recepce odjížděl v 7.30. To my už stáli na letišti ve frontě. Fronta opět nekonečná, otevřené jen dvě přepážky pro 350 cestujících k odbavení. Hrůza. My měli opravdu štěstí s brzkým odjezdem z hotelu, stáli jsme jen cca hodinu. Fronta byla bez konce, končila venku před letiští halou. Odbavili jsme si zavazadla, přešli k bezpečností kontrole a dokonce měli cca hodinu do odletu čas prohlédnout si obchody. 

 

Objevila jsem krásně vonící parfém v kouzelném flakonu. Miss Saigon. Samozřejmě jsem si ho musela koupit. Voní úžasně. Vrchní tóny jsou citrusy a brusinky, střední tóny jsou pomerančový květ, jasmín a růže, základní tóny pižmo a Orris. Patří mezi svěží květinové vůně. 

 

Cestu 13 hodin letadlem jsme přežili. Opět jsme měli doplacená prémiová sedadla, takže let byl pohodový s dostatkem místa, nataženýma nohama. Před námi nikdo neseděl, měli jsme před sebou stěnu přípravny jídla, takže jsme si mohli dát i nohy nahoru. Z důvodu doplnění paliva jsme měli půl hodiny mezipřistání v Tbilisi. Z letadla jsme nevystupovali, pouze dotankovali a letěli dál.

 

 

 

Odlétali jsme v 11 hodin vietnamského času, přiletěli kolem 21. hodiny našeho času            (3 hodiny posun).

Kufry nám k naší velké radosti vyjely hned jako první, ve 22. hodin nám jel z letiště Gepard Expres do Brna. No a v 1. hodinu ráno jsem zaléhala do své postele.

Původně odmítaný a nechtěný Vietnam nahonec předčil všechna naše očekávání, poznali jsme novou kulturu a vlastně i pochopili Vietnamce žijící u nás. To, co tady provozují (večerky, nehtovou modeláž atd.), o tom se může místním ve Vietnamu pouze zdát. Oni se tady neskutečně snaží, jsou pracovití, slušní.... Hygiena, kvalita ochodu a služeb je ve Vietnamu prakticky nulová, to, co tady tvoří je pro ně, i když se nám to někdy nelíbí a nestačí nám to, vrchol luxusu.

A kam příště?

Za týden naši partičku čekají Západní Čechy, trocha turistiky, nějaký ten výstup nahoru, trocha kultury. A samozřejmě pletení. 

Krásné dny!

Magda 

Vietnam 7

Dalším celodenním výletem byl výlet motorovým rychločlunem na jih ostrova, kde jsme prozkoumali čtyři ostrovy , užili si dobrodružství, adrenalín, ale i relaxaci. Tento den jsem překonala sama sebe a jsem na to náležitě hrdá.

  

jedeme se koupat

 Ráno jsme odjeli do přístavu  An Thoi, kde jsme nasedli do menšího motorového rychločlunu, abychom navštívili čtyři ostrovy kolem Phu Quoc, které jsou přístupné turistům. Ostatní ostrovy jsou pouze vojenská, ostatním osobám nepřístupná území. Naskočili jsme do člunu a neuvěřitelnou rychlostí jsme odstartovali směr širé moře a ostrovy v dáli. Příď člunu se zvedla a my fičeli, tak rychle jsem nikdy neplula, ostatní lodě i čluny jsme jen míjeli. 

 U ostrova Xuong jsme vyskákali ze člunu do moře, někdo šnorchloval, někdo si užíval plavání na širém moři bez turistů. Ostrov byl v dáli. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že se nemáme jak dostat zpět do člunu. Ze žebříku zbylo jen torzo, dvě poslední "šprušle", tak nejnižší byla ve výši prsou. Tak jak nahoru? Václav nás instruoval, že na tu tyčku máme dát nohu. Jenže to bychom ji museli dát za krk....ve vodě...pod nohama 12 metrů minimálně. Koukla jsem k ostrovu a řekla, že já plavu na ostrov, ať si mě tam vyzvednou. Jenže ouha, byl to vojenský prostor. Už jsme viděli, jak nás jako vorvaně táhnou na laně za člunem zpět.....Stal se zázrak, já se opravdu vyškrábala bez pomoci nahoru. Ostaním to také nějakou dobu trvalo, ale asi za půl hodiny pokusů jsme se čtyři odvážní do člunu nakonec dostali. Až jsme byli ve člunu, Václav nám řekl, že by ještě chvilku počkal a pak by nám hodil lano, s těmi, co neměli odvahu skočit do vody by lano chytli ze dvou stran a udělali  nám provizorní schůdek. Asi by nás tedy nenechali umřít ve vodě.... :-) Druhý den jsem se nemohla pohnout, jak mě bolely ruce.

 Druhou zastávkou našeho lodního výletu byl ostrov Gam Ghi. Tady nás čekalo potápění a procházka po mořském dně. Po insruktáži sestoupíte po žebříku do moře, pak na hlavu dostanete keramickou přilbu, kam se vhání vzduch pod tlakem a tím vyhání vodu z přilby a tíha keramiky vás stáhne dolů. Pochodíte si po dně, pokoukáte na rybky a korály a potápěč vás pak vynese k žebříku. Tam sundají přilbu a zase si můžete vyjít po žebříku na pláž. Zaplatit si můžete 10 nebo 20 minut. Celou dobu je s vámi váš potápěč.

 

 

 Přesunuli jsme se na člunu na ostrov May Rut Trong s bílým pískem a křišťálovou vodou. Tady jsme měli prostor na koupání a odpočinek.

můj oblíbený nápoj ve Vietnamu

 Poslední přesun po vodě byl na ostrov Hon Thom, kde jsme měli cca tři hodiny na oběd a návštěvu některých atrakcí. Oběd jsme měli v naprosto přeplněné místní restauraci systémem "sněz co chceš a kolik chceš", pak jsme šli na vyhlídkouvou věž, divokou řeku a v mém živtě snad nejlepší ledovou kávu. Konečně to byla neslazená káva, jinak mají všechny nápoje naprosto přesazené. Káva byla v tom horku s ledem, kokosovou zmrzlinou, šlehačkou a nahoře byl opražený kokos. Neskutečná dobrota.

výhled z vyhlídkové věže

výhled z vyhlídkové věže

Nevypadá, ale byla to nejluxusnější káva v životě. V tom horku je už polorozpuštěná.

vyhlídková věž

lanovka v dáli

 Z Aquatopie se zpět dostanete další místní atrakcí - lanovkou přes 4 navštívené ostrovy. Lanovka Hon Tron Cable Car je  nejdelší lanovka na světě, která nabízí úchvatné výhledy. Délka trasy lanovky je 8 km a jede rychlostí 8m/s. Můžete obdivovat výhledy na tyrkysové moře, korálové útesy, rybářské lodě, ostrůvky, ketré tvoří souostroví  An Thoi. Lanovka končí v Coloseu, v části Phu Quoc, inspirované antickým Římem. 

 

Po výstupu z Colosea projdete Dubají, Paříží, kolem parku Guell v Barceloně....ve Vietnamu prostě najdete všechno.

Plní zážitků jsme se za tmy vrátili do resortu. Celý den byl prostě pecka, užili jsme si vše na 150 %, vyřádili se v rámci sportovních aktivit i relaxace v závěru dne.

 

parta HIC

Krásné dny!

Magda 

Vietnam 6

 V pátek jsme byli celé dopoledne na pláži, užívali si moře a teplo. Moře bylo opravdu hodně teplé, kolem 30. stupňů určitě. Ve vodě jen malé rybičky, žádná jiná havěť ve vodě ani ve vzduchu. Žádné mušky, komáři apod. Písek jemný i ve vodě, žádné kamínky a jiné nástrahy. Na pláži byly lehátka i slunečníky zdarma, byl tam i plážový bar s nápoji všeho druhu a zmrzlinou. Vše v rámci all inclusiv.

 

Odpoledne jsme se vydali městským autobusem do centra. K hlavní recepci zajíždí místní autobus, který je na celém Phu Quoc zdarma. Jeli jsme s ním cca 5 stanic do "Benátek". Jsou to opravdu zkopírované Benátky, můžete se projet gondolou. My se vypravili na představení na vodní hladině. Na vodě mají podium, kde umělci hráli na piáno, zpívali italské árie a na gondolách pluly tanečnice.

 Po cestě zpět jsme nakoupili suvenýry a chtěli se vrátit zpět místní linkou. Ta ale večer jezdila jednou za hodinu . Nabídl se nám řidič tuk-tuku, že nás odveze na hotel. Absolvovali jsme tedy velmi komickou jízdu tuk-tukem městem, kdy nás předjížděli i všechny skútry :-). Těsně před hotelem došla tuk-tuku baterie. Zbytek jsme došli pěšky, jak se vrátil do města řidič tuk-tuku, to nevím.

Další den nás opět čekal  jcelodenní výlet.

Magda