Vietnam 1

 Letos jsme s naší pletařsko - cestovatelskou skupinkou chtěli odletět poznávat Kubu. Bohužel nám z bezpečnostních důvodů zájezd zrušili a my se rozhodli letět na opačnou stranu, do Vietnamu. Podotýkám, že Asie mě naprosto neláká, ale po zhlédnutí videí a recenzí jsem se rozhodla, že to tedy zkusíme. Kubu jsme měli zaplacenou, šlo tedy  jen o převedení peněz a vyúčtování přeplatků, termín nám zůstal stejný. Jakmile jsme přebukovali dovolenou, začal problém i na Blízkém východě....co teď? Sledovala jsem, jak cestovatelé uvízli v Dubaji, přes kterou jsme měli letět i my a mít tam mezipřistání. Do našeho odletu se vše vyřešilo, letecká společnost začala létat horní cestou, koridorem mezi Ruskem, Ukrajinou, přes Uzbekistán. Dnes jsme už všechny zpět, živé a zdravé, 13. hodinovou cestu v letadle jsme přežily bez úhony. Takže od začátku.

cesta vlakem na letiště

 

letadlo už čeká

  Cestu z Brna na letiště provázely problémy od samého začátku. Jízdenku na přímý spoj (Brno - letiště V Havla) nám dva dny před odletem stornovali a zrušili náš konkrétní (úplně vyprodaný(spoj). Koupili jsme tedy lístky na vlak s tím, že z nádraží na letiště si vezmeme taxík. Vlak měl 2 hodiny zpoždění, takže jsme dorazili sice včas, ale bylo to "o fous". Stejný problém měly i Radka s Lenkou z Liberce, Jana z Bohumína i brňačky, které uvízly pro změnu na dálnici. Nicméně, odletěli jsme všichni. Cesta tam trvala 11 hodin a díky připlaceným sedadlům jsme měli super prostor na nohy. Letěli jsme se společností Iberojet, nápoje nosili každou hodinu a dostali jsme dvakrát jídlo. Letadlo, jak o na dlouhých letech bývá, bylo celkem dobře vybavené, včetně deky, sluchátek, masky na oči, nafukovaacího límce a dalších drobností. Posádka byla namíchaná, mezi stevardy byli i dva Češi.

  

ani Míša nezahálí

 

Vietnam je znám svými dlouhými čekacími dobami všude a vždy. Při příletu cca dvě hodiny stojíte na imigračním, než vás vůbec pustí dovnitř. My si připlatili (56 dolarů) přednostní odbavení, takže po příletu na nás u letadla čekal Vietnamec s cedulkou a  prakticky jsme jen prošli kolem čekající fronty pasovou zónou. Za 5 minut nás 11 bylo venku. Službu lze běžně pořídit na netu, my ji měli přes Jirkatour (Čech, žijící ve Vietnamu, má tam cestovku a kromě různých služeb pořádá výlety po Vietnamu v češtině). Ve Vietnamu se platí vietnamským dongem, nejlepší kurz na výměnu je na letišti. Dongy se nesmí vyvážet, takže je u nás před odletem neseženete. Vyměnili jsme tedy peníze (na platbu kartou kromě supermarketů zapomeňte, platba mobilem není akceptovaná vůbec, prostě v 90 % dongy v hotovosti), vzali kufry a autobus nás převezl do resortu Vinperial Melia na ostrově Phu Quoc. 

Řidiči mají v zavazadlovém prostoru připevněné houpací sítě a krátí si v nich dobu při čekání.

přivítání na recepci

 

 Na Phu Quoc není vízová povinnost, ostrov je 50 km dlouhý, 26 km široký, má 80 000 obyvatel a na severu sousedí s Kambodžou, od které je vzdálený jen 15 km. Leží v tropickém pásmu, je největší z Vietnamských ostrovů a strašně moc se rozvíjí, všude jsou jeřáby, bagry, staví se tam celá nová města. Cca 45 % je negramotných, generace ve věku 50+ většinou neumí číst, mladší generace již vzděláním prošla. Ti nejmladší znají i nějaký jazyk, potom mohou pracovat v hotelích...atd. Anglicky se tam moc nedomluvíte, oni to prostě neumí, spíš polo-českou hatmatilkou, kterou se díky turistům snaží naučit. Také tam potkáte celkem dost Vietnamců, kteří studovali nebo pracovali v Česku a domluvíte se jako doma ve večerce :-). Vietnamci jsou milí, srdeční, pracovití...., prostě jak je známe od nás.

Takže to byl odlet a přílet do Vietnamu. Pokračování zítra. 

Magda