Vietam 5

 Ve čtvrtek jsme se vydali na celodenní výlet, během kterého jsme poznali to nejzajímavější ze střední a jižní části ostrova Phu Quoc. První zastávkou byla pepřová farma. Pěstování pepře je podobné jako pěstování chmele, pepř roste na uvázaných rostlinách, ze kterých se sklízí zelené šišky pepře. Rostliny se po cca 8-15 letech mění, staré se odstraní a vysadí nové. Phu Quoc je největším dodavatelem pepře ve Vietnamu a samozřejmě i exportním vývozcem. Na základě italské studie se zjistilo, že konzumace pepře 4x denně snižuje riziko infarktu o 40 % a mozkové mrtvice o 60 %. Pepř na farmě můžete zakoupit černý, červený a bílý. Černý pepř je nejpoužívanější a cenově dostupný, červený pepř je o třetinu dražší, sklízí se a suší až po dosažení červené barvy. Použití je stejné jako u černého pepře, jde spíše jen o estetickou záležitost. Bílý pepř je označován jako královská prémiová třída, je to vlstně loupaný pepř.

 

Další zastávkou byla hadí farma s léčivými produkty. Hadí farma spadá pod armádu a je přísně kontrolovaná. Masti s hadím jedem byly dříve vyráběny jen pro vojenské účely, ale v současnosti si je můžete zakoupit i vy. Většinou se jedná o masti na pohybový aparát (klouby, svaly) a na hydrataci pokožky.

 

Pokračovali jsme do výrobny hedvábí. Tam nás seznámili s celým procesem, od chovu bourců, rozmotávání kukel do vláken (to jsem viděla porvé, ona se ta kukla rozmotává jako klubíčko vlny), namotávání na cívku, tkaní hedvábné látky až po hotové výrobky. Bylo možné koupit cokoliv z hedvábí, šátky, metráž, šaty, prádlo, ručníky, povlečení...., vše za naprosto směšnou cenu. Já si pořídila tři malé šátečky a šálku. Mini šátky moc ráda nosím, mám je prakticky denně na krku, je to takový můj nejvíc nošený doplněk.

 

Následoval odpočinek a koupání na nejkrásnější pláži Vietnamu, Bai Sao. Jako v Karibiku. Bílý jemný písek a křišťálově čistá, tyrkysová voda.

 

oběd

úklid po obědě

Po obědě a koupání jsme pokračovali do Kokosové věznice, bloku B-mučírny. Kokosová proto, že kolem byly v době války kokosové palmy , mučírna byla v několika budovách a působila opravdu depresivně. Prošli jsme tunelem, který vězni vykopali k útěku a byli jsme rádi, že toto místo opouštíme.

 

Dál jsme se podívali na výrobu rybí omáčky, kdo chtěl, koupil si ji domů. Rybí omáčka z ostrova Phu Quoc je považovaná za nejkvalitnější, vyrábí se fermentací ančoviček a soli. Asijské kuchyni moc neholduji, takže nic takového jsem domů nevezla.

Posledním zastavením byl chrám Chua Ho Quoc: Oáza duchovního klidu. Nádherné místo. Největší chrám v deltě řeky Mekong. Chrám je známý také jako klášter Trúc Lam Ho Quoc, je to poutní místo pro místní i turisty. Pro turisty je to především místo pro relaxaci, zpomalení a ztišení mysli.

 

 

 Celý den jsme využili na maximum a večer se vrátili zpět do resortu.

Další den nás čekala návštěva místních Benátek.

Krásné dny

Magda