Beskydy - den čtvrtý, poslední

 Na poslední den jsem naplánovala Pustevny. Autobusem jsme vyjeli až nahoru, na parkoviště téměř před Libušín a Maměnku. Na výběr byly tři trasy. První na Radhošť - 4 km tam, 4 km zpět a kopec. Druhá trasa vedla jen 1 km k soše Radegasta a zpět - ovšem kopec. Třetí trasa byla Stezka Valašskem, zdála se jednoduchá, ovšem při bližším ohledání teda jednoduchá nebyla. Kdo nechtěl nikam, seděl v restauraci a čekal.

Jurkovičův Libušín

Maměnka

Libušín

Já s partou odvážných vyrazila na koem sochy Radegasta na Radhošť. Sluníčko svítilo, hřálo jako u moře a ptáčci nám zpívali na cestu.

Navštívili jsme radhošťskou kapli, vystoupali až do zvonice a kochali se výhledy.

už tam budem  :-)

Vrátili jsme se na Pustevny, v kiosku poobědvali valaškú kyselicu a mazali na Stezku Valašskem. Stezka není tak úplně pro každého. Himalajský visutý most je docela záludný a moc dlouhý, na konci pak čeká skleněný průhledný můstek. Celkově je stezka moc hezká, já problémy s výškami nemám, ale hodně lidí tam problém mělo. Ať už chůze po rozhoupaném mostě z prkýnek nebo pohled do propasti pod sebou mnohým dělalo velké problémy.

Kolem třetí hodiny jsme vyrazili na cestu do Brna. Cesta ubíhala docela dobře. Pak jsem vstala, nevím, co mě to napadlo a proč jsem to udělala - notebook, který jsem měla na vedlejším sedadle jsem omotala bezpečnostním pásem a ještě pás provlékla držadlem obalu, celé jsem to zapla.

Za Bystřicí pod Hostýnem nás traktor vytlačil ze silnice a my se převrátili do výmolu. Prvotní šok, snaha dostat se ven, snaha dostat všechny ven .....Traktor ujel. Všichni jsme se dostali z autobusu na místní pole. Nikomu se nic nestalo, i když všechny věci i kufry létaly po autobusu. Můj (služební) notebook seděl hrdě připoutaný na místě a nic mu není. Zastavil cca každý desátý projíždějící, jestli něco nepotřebujeme, ostatním jsme byli ukradení. Hned po nehodě u nás zastavil pan Jakub K., okamžitě začal pomáhat řidiči, nás všechny obešel, jestli nejsme zranění, jestli něco nepotřebujeme, zajistil výstražný trojúhelník v obou směrech a hlavně nám přivezl vodu na pití. Neskutečně empatický, obětavý člověk. Už jsem mluvila se starostkou a začnu sepisovat děkovný dopis. Takových lidí je opravdu málo.

hups

Musím zmínit i policii, ať už místní z Holešova nebo dopravku z Kroměříže. Všichni neskutečně vstřícní, slušní, ochotní, empatičtí. Asi bych jim měla taky napsat nějakou pochvalu, on je  kluky chválí málokdo....

Domů jsme dorazili ve 21 hodin náhradním autobusem, nakonec všichni spokojení.

můj Mystery box přežil letecký den po autobusu bez úhony :-)

A to je konec našeho letošního putování po Beskydech.

Tahle parta byla ta nejúžasnější skupina za posledních 10 let, samí skvělí lidé, kteří si dovolenou dokázali náležitě užít...!!!!!!!!

Mějte se fajn

Magda

Beskydy - den třetí

Udělali jsme si odpočinkovou neděli. Ti z nás, kteří nejsou zvyklí moc chodit, po výstupu na Lysou Horu zchromli a zbytek nemohoucích s obavou čekalo, co jsem vymyslela. Ale vymyslela jsem to dobře. V 9,30 jsme odjížděli směr Hutisko - Solanec, ale když jsem viděla stav "družstva", nechala jsem nás vyvézt až na Čarták, kam jsem původně zamýšlela z Hutiska dojít. 

 

Tam nás čekala malá vycházka, po červené značce 1,7 km na Soláň - hřeben (cestou jsme vystoupali na Soláň a zpět zase na červenou značku), z hřebene po žluté sešupem na Soláň - rozcestí a pak po zelené zpět na Čarták. Celkem asi 4km. Na tuto vycházkovou trasu jsem dala 3 hodiny, takže se konečně rozhodli i důchodci a lenoši, že by tedy mohli.......A já jim ještě slíbila, že po zelené značce to je po rovině. Omyl - byl to docela slušný kopec. Počasí jsem naplánovala slunečné, s deštěm od 14 hodin :-)

Vyšli jsme tedy od parkoviště na Čartáku a mírným stoupáním se kolem Zvonice dostali k restauraci Soláň. Posilnili jsme se čepovanou kofolou a pokračovali na vrchol Soláně, pak zase zpět na značku. 

jak to všem hezky šlape...

Výhledy do krajiny byly nádherné, počasí nám opravdu přálo, takže žádná mlha a déšť. Po žluté značce jsme to "sešupem" seběhli dolů na zelenou (co asi budou dělat důchodci na tom prudkém kopci) a vraceli se zpět na Čarták. Pomalu jsem je začala litovat, ten kopec byl dlouhý 1 km...., ale už není návratu. 

restaurace Soláň

Na Čartáku jsme si v restauraci dali oběd - vynikající kulajdu s mega hříbky velikosti polévkové lžíce. A pak jsme čekali na ty pomalé. A čekali, a čekali....Po dvou hodinách jsme v dáli zahlédli naši najrizikovější čtveřici a světe div se, místo očekávaných výčitek přišla tahle parta naprosto spokojená a nadšená, že tu hroznou cestu zvládla. Když jsem se na ně tak dívala, asi to bylo překonání vlastních možností, takže jsem jim udělila medaile za statečnost (koupila jsem v infocentru dřevěné makety Soláně :-) dokonce si stihli dát do odjezdu kulajdu a pivo :-)

čekání na ty pomalejší

vrchol Soláň

Ve 14 hodin jsme sedli do autobusu a v ten okamžik začalo pršet, pak kroupy, liják...., až nám to zatopilo příjezdouvou cestu k hotelu. Pan řidič byl šikovný, takže zatopené místo mod mostem objel jinou trasou a my byli zpět. Přestalo pršet. Aniž by na nás káplo, přešli jsme na hotel. A zase začalopršet- prostě naplánováno, no....

Odpoledne hokej, večer hokej......sauna, vířivka, bazén, kniha, .......

Libuška má zase svůj mobil a bolí ji celé tělo (byla na Lysé)

Ingrid otekla noha (byla na Lysé i na Čartáku)

V.. jsme celý den neviděli..... (volána záchranka hned v pátek)

Mějte se krásně

Magda

Beskydy - den druhý

 Druhý den našeho zájezdu bývá v programu náročnější tak, abychom se do návratu dali ještě do pořádku. Přece jenom jde většina z nás hned druhý den po návratu do práce (kromě důchodců), tak ať tam nevypadáme jako po absolvování vojenského cvičení. Letos jsem naplánovala výstup na Lysou Horu. Trasa to není dlouhá, jen 17 km, ale o  to horší. Celou cestu jsme šli po červené značce. Výchozím bodem byly Visalaje, odtud jsme po cca 3 hodinách vystoupali na Lysou Horu a zpět jsme šli cestou do Ostravice. Ten kopec je strašný! Zlatý Kašperk z loňska, který když zmíním, začíná se plašit celá skupina!

Výstup ve Visalajích - a jdeme na to

tam nahoru půjdeme :-)

Takže: svítilo nám převážně sluníčko, asi dvakrát mírně sprchlo. Nahoru jsme se vyškrábali z posledních sil, a to doslova. Samozřejmě důchodci a lenoši s námi nešli, ze skupinky 20 lidí šlo 14 nebojácných. Na Lysé Hoře jsme zjistili, že už máme vypité zásoby vody a koupit se tam nedalo nic. Teda dalo, ale fronta tak na třičtvrtě hodiny a to my tedy nemohli čekat, protože v 17 hodin jsme měli objednané masáže a museli jsme prostě dolů do Ostravice. Na Lysé Hoře jsme spočítali zraněné a ztráty. Libuška nemohla jít, měla hrozné křeče v nohách. Já dostala migrénu, takže jsem viděla na jedno oko a to ještě blbě - takto jsem bez úrazu seběhla 8,5 km do Ostravice :-) po kamenech a po hooodně prudké cestě. Báře se dělalo špatně. V hotelu po návratu jsme od recepčního zjistili, že se tam dělá špatně prakticky každému, protože je tam nedýchatelno, moc řídký vzduch díky nadmořské výšce...Libuška ztratila mobil. Její kamarádce volal Libuščin manžel, že mu někdo volal (poslední volání na telefonu), že našli mobil a bude v chatě Visalaje. Libuška má průšvih.....:-)  u manžela v Brně  :-)

tak tady to byla ještě selanka, kamenitou cestu jsem už pak neměla síly fotit :-(

(

skupina neohrožených

ještě pořád dobrý...

výhled cestou na Lysou

a jsme tam

Vzali jsme to sešupem do Ostravice, ale ztratili jsme Libušku, Věrku a další dvě. Ty přišly až třičtvrtě hodiny po nás a tím pádem jsme nestíhaly ty masáže, prostě adrenalín. Následoval telefon Janě na hotel, aby zašla s prosbou o posunutí masáží za paní masérkou a ta nám ochotně vyšla vstříc. Takže včerejší den dopadl na výbornou. Vrátili jsme se všichni moc spokojení s tím, že jsme překonali sami sebe, migrénu jsem rozchodila cestou do Ostravice, takže jsem opět šťastná viděla na obě oči, Libušce jsme nabídli hořčíkový gel, který si chtěla namazat na kolena, ale po upozornění, že se to pije a je to na ty křeče, vše rověž dopadlo OK. Vypito, křeče fuč. A mobil ve Visalajích? Tím, že jsme to prošli do Ostravice se nám Visalaje vzdálily 60km a to bohužel není vzdálenost, kterou by FN zaplatila navíc (60 tam a 60 zpět). Po návratu na hotel jsme na recepci začali hledat spojení, že by si pro něj Libuška zajela vlakem. Cesta by trvala 4 hodiny se třemi přestupy. Prošel kolem pan provozní a nabídl Libušce (asi se mu líbila), že ji pro telefon dnes vezme autem a přiveze ji i zpět na hotel. A naši V..? Viděli jsme je při návratu z autobusu jak jdou do místní hospody na pivo....a mají nějakou nádobu, asi aby měli na noc a na ráno... :-)

Nakonec tedy dopadlo vše dobře, večer jsme všichni splečně s důchodci a lenochy poseděli na terásce a naplánovali další den   :-)

Magda