Šumava

 je prostě krásná. Na prodloužený víkend jsme vyrazili ve čtvrtek ráno a nabrali jsme směr Třeboň. Po skoro 14 dnech opakovaných dešťů nám vykouklo sluníčko a slíbilo, že bude i hřát. A slib dodrželo. Tak úžasný prodloužený víkend s opravdu skvělou partou jsem nezažila mnoho let. Dorazili jsme do Třeboně na oběd, prošli se městem a stihli ve 12 hodin parník, který nás vzal na cestu kolem Světa. Všichni byli spokojení i když na rybníce docela foukalo. Nakoupili jsme oplatky, moji oblíbenou kávu Třeboňský šálek, která je výborná a kupuji ji v obchůdku Bylinka v Rožmberské ulici pokaždé, když jedu do Třeboně. V restauraci Myslivna jsme si dali výbornou rybí polévku s krutony a jak jinak - kapří hranolky.

Parta HIC - nebo HEC?

Popoplujem :-)

Další na programu byla Boubínská rozhledna, ale protože jsme se zdrželi neplánovanou cestou kolem Světa, pokračovali jsme na ubytování , na Hotel Churáňov . Hotel nás všechny překvapil. Nádherné, nově zrekonstruované pokoje, dokonalá polopenze - to jídlo.....nemělo chybu. Personál usměvavý a neskutečně příjemný. Byli jsme v ráji. Hotel byl otevřený v roce 2022 po celkové rekonstrukci, k dispozici je sauna, vířivka, masáže, venku hřiště s houpačkami pro děti, uvnitř dětská herna. A cena jako ve snu - 960,-/noc s polopenzí! A k tomu ještě to nádherné letní počasí - nemělo to chybu.  

Páteční plán jsme museli upravit. Původně jsme měli odjet na Modravu, kde jsme zvolili tři trasy podle toho, jak komu která vyhovovala. Cestou jsme se zastavili ve vyhlášené  pekárně na Kvildě, koupili si jako správný Honza buchty na cestu a vyrazili směr Modrava. Modrava je obec v okrese Klatovy, 13 km jihozápadně od Kašperských Hor. Žije zde 107 obyvatel. Obec leží v Národním parku Šumava na soutoku Modravského, Roklanského a Filipohuťského potoka, jejichž soutokem vzniká Vydra. Z Modravy jsme chtěli jít na Antýgl. Ráno jsem ale zjistila, že na Antýglu není žádné občerstvení a ti, kteří by zvolili nejkratší trasu by čekali na kraji parkoviště na ostatní. Takže jsem to otočila. Z Antýglu jsme šli na Modravu. V nabídce byly trasy 4,5 km, 8,5 a 14km. Nejvíce nás šlo trasu nejdelší, z Antýglu na Tříjezerní slať (tam to byl samý komár), odtud na Javoří pilu , přes Rybárnu na Modravu. Nádherná šumavská příroda, voňavé louky, cesta podél Roklanského potoka - prostě nádhera a pastva pro oči. Na Modravě jsme se usadili v pivovaru, dali si výborný oběd, někdo pivečko, já vínečko.

Po návratu jsem se sešla s Janičkou, u které jsem si objednala vlnu na svetr. A protože je z Nového Dvora (4 km od našeho hotelu), daly jsme si sraz v cukrárně Ella  , kam mě Jana tu nádheru přivezla na kole :-) . Samozřejmě jsem si vezla z domu jehlice navíc a hned nahodila svetr. Jana prodává vlnu, kterou má v nabídce za podstatně dražší peníz Kate Davies. Pouze tam dá svoji nálepku, cenu vyšroubuje 2x tolik, ale že je to to samé ví málo kdo....DKK

 

V sobotu jsme měli plánovaný výlet z Kašperských hor na Kašperk. Bohužel ten den byly na Kašperku dva koncerty a byly tak vyprodané vstupenky do hradu. Polovina odmítala jít pěšky, tak se lenoši nechali vyvézt nahoru autobusem. Naše druhá polovina si to hezky vyšla pěšky okruhem Kašperk jinak, který začínal na náměstí v Kašperských Horách, přes Žlíbek, zříceninu Pustý Hrádek na Kašperk a zpět přes Kavrlík do Kašperských hor. Procházeli jsme nádhernými loukami s kravičkami, ovečkami a kozami a sluníčko nám krásně hřálo na cestu. V Kašperských Horách jsme se zastavili ve sklářské dílně paní Hedviky Zahálkové , která nám vysvětlila a ukázala, jak se perly vyrábí. Všechny jsme si u ní koupily náramky s vinutou perlou. Celé šťastné a spokojené jsme se zastavily na kávičku a autobusem pokračovaly do Zadova k lanovce.

Kostelík v Kašperských Horách

Radnice

Vinuté perly pro radost

Lanovkou jsme vyjeli na Kobylu a vystoupali na rozhlednu. Jedná se o netradiční vyhlídkovou plošinu na samém vrcholu dřevěné nájezdové rampy lyžařského skokanského můstku, postaveného v r. 1978. Pro veřejnost byla zpřístupněna v r. 1993, v provozu však rozhledna nevydržela dlouho, po pár letech byla kvůli havarijnímu stavu uzavřena. Na podzim 2014 se začalo s generální opravou a rozhledna byla otevřena v červnu 2015. Původní vzhled můstku a jeho věže zůstal zachován, nosná konstrukce získala antikorozní nátěr a chybějící stávající obklad. Byly vyměněny i stávající okna za nová dřevěná. Rekonstrukce se dočkala i vyhlídková plošina, dostala zcela nový kabát - obložení, podlahu, zábradlí. 

 V neděli jsme zabalili kufry a vydali se na cestu domů. Chtěli jsme ještě využít neděli (nejen k přesunu do Brna), tak jsme nejdříve navštívili zámek ve Vimperku, kde jsme šli na prohlídku Horního zámku. Po prohlídce jsme se rozhodli pokořit Boubínskou rozhlednu. Nahoru jsme šplhali dvě hodiny, ale stálo to za to. Nádherná příroda, ten kopec teda už méně, super výhledy a ten pocit, že jsme to dali! Po návratu do Kubovy Hutě jsme si v místní hospůdce u parkoviště dali kulajdu a kofolu a spokojení se vydali směr Brno.

Zámek Vimperk

Horní zámek

cesta na Boubín

Boubínská rozhledna

pohled z rozhledny

Každý den jsme nachodili cca 20 km, všichni jsme byli moc spokojení a do Brna se vrátili plní energie. Šumava je nádherná a my si užili krásný prodloužený víkend ve skvělé partě. Doba, kterou jsme vybrali byla také úžasná, protože nebylo všude přecpáno turisty, ale počasí bylo přímo letní. Všem doporučuji hotel Churáňov, skvělejší servis, příjemný personál a lepší kuchynii jsem snad ještě nezažila.

Mějte se krásně

Magda

Chůze

 je pro člověka věc přirozená, a já chodím moc ráda. Toulám se přírodou, která mě nabíjí energií. Zase po roce jsme se rozhodli zdolat 30. km trasu pochodu Praha - Prčice. Měla jsem celkem obavy jestli budu mladým stačit, přece jenom věk je věk a tak nějak rychlost už není taková jak bývala. Loni mě to tempo málem stálo život, sice jsem stačila, ale plápolala za nimi a bylo to opravdu na hranici mých možností. Možná loni hrál roli i fakt, že jsem těch 30 km šla týden po ne moc hezkém Covidu..., měla jsem sakra velký problém to udýchat. Takže letos repete.

Vyrazili jsme z Brna v 5 hodin ráno, první zastávka, jak jinak, Melikana, kde MUSÍM nakrmit kozy. Dostaly holky 3 dávky krmení, my si dali kávičku a pokračovali do Tábora, odkud jsme šli trasu do Prčice.

Start naší trasy byl z autobusového nádraží v Táboře. Načetli jsme své QR registrační kódy, dostali mapu a vyrazili.

Od startu jsme šli po červené značce kolem rybníku Jordán, sluníčko krásně svítilo a hřálo a my jsme věděli, že to bude super den. Mládeži jsem řekla, že tentokrát půjdu z důvodu zachování života sama svým tempem, přijdu tedy nakonec a tím skupinku uzavřu. Domluvili jsme se, že na mě počkají v Prčici.

Z Tábora startovano několik tras, začátek byl společný, takže byl zpočátku hustší provoz

Prošli jsme kolem rybníku, podél železniční trati, nad kterou jsme přešli po můstku do Čekanic.

Z Čekanic jsme pokračovali na Stoklasnou Lhotu. Cestou jsme míjeli stáda koní, chudáci na nás koukali , nejspíše tolik lidí pohromadě ještě neviděli :-)

Ze Stoklasné Lhoty jsme po vlastním značení došli do Chotovína, kde bylo několik stánků s občerstvením (ty byly po celé trase) a tady se díky tomu turisté rozvolnili. V lese na nás číhala tajná kontrola. Ťapkala jsem si svým tempem a bylo mi fajn. Sluníčko, koně, krávy, ovce a plno stejně postižených turistů. Letos se pochodu zůčastnilo přes 21 000 lidí a všichni byli milí, vtipní, prostě to bylo fajn.

I tak to jde , nevím, jestli pán zrovna rehabilitoval nebo to měl "na pak"

V lese jsme došli jakousi frontu, ale pak zjistili, že je v tom místě dřevěná lávka                (šíře 15 cm), po které bylo nutné jít po jednom, jinak by praskla a my se válely v bahně. Po překonání nástrahy se zase všichni rozvolnili.

fronta na lávku

Pomalu jsem měla polovinu za sebou. Ta byla na Starém Zámku u Borotína a tam byla také první oficiální kontrola. Je to vlastně zřícenina hradu, opředená mnoha pověstmi. Od roku 1958 je  chráněna jako kulturní památka ČR. V historických pramenech se hrad poprvé uvádí k roku 1356 v predikátu Vítka z Borotína, který je i možným zakladatelem hradu. V držení jeho potomků zůstal pak hrad ještě téměř celé století. Dalším majitelem hradu byl Mikuláš z Landštejna a Borotína, počátkem 15. století.Vedle stojí barokní statek, kde se drží lidové obyčeje. Romantické místo vás pohltí svou atmosférou. Dle pověsti se tu zjevuje Bílá paní, jejíž dřevěnou sochu najdete u hradu. Hrad je soukromým majetkem, ale je možnost po domluvě za symbolický poplatek na zřícenině přespat.

zřícenina hradu Starý zámek u Borotína

osbočka k hradu

rybník pod hradem

ještě vyšplhat do kopečka

a jsem tam....

Na hradě bylo plno různých stánků se vším možným, od občerstvení po suvenýry, bylo otevřené WC, takže super servis :-) . Dala jsem si točenou malinovku, tu jsem neměla věky a grilovaný sýr z farmy - ten byl úúúžasný. Zbytku skupiny jsem poslala MMS, že jsem už v půlce, zahodila mobil do batůžku a mazala dál. Z hradu jsem sešla z kopce na Černý les (bububu), kde bylo zase občerstvení, a pak hezky vyšlapat kopec na Hvížďalku. Na Střezimíř, polem, lesem, loukami do Červeného Újezdu a do Říkova. V poli za Říkovem byla druhá kontrola a 6 km do cíle.

Z Říkova jsem z opravdu velkého kopce došla do Vísky. Ten kopec byl hodně nepříjemný, myslela jsem, že mě upadnou palce jak jsem brzdila v těch botách.. Vesnička Víska nás přivítala zase stánky s občerstvením a moc krásně upravenými zahrádkami a veřejnými plochami. Bylo vidět, že se o vzhled hodně starají. Kéž  bych to uměla i já. Moc se mi to líbí, ale neumím to. Takže můžu jen obdivovat.

No a pak už jen posledních pár km a jsem v cíli.

V cíli jsem předala ke kontrole mapku s razítky a za odměnu dostala orranžovou botičku a Tatranku :-)

Pak jsem zavolala zbytku skupinky, že jsem konečně dorazila, abychom se nějak našli. Zůstala jsem překvapená. Jedna část skupiny měla do cíle 3 km, druhá skupinky 7 km . Já ty mladý strčila do kapsy a normálně jim utekla. Celou dobu jsem si myslela, že jsou přede mnou a budou na mě čekat. Takže jsem čekala já na naši omladinu. Já měla takovou radost!!! A to jsem si šla svým tempem.

Takže jsem si našla lavičku ve stínu, první skupinka dorazila za 3/4 hodiny, druhá za dvě hodiny po mě. 

Těch 30 km jsem dala za 6 hodin 30 minut a v tom bylo zastavení na hradě na ten grilovaný sýr, včetně fronty a snězení a dvě zastavení na zakoupení pití (s frontou). Takže u mě dobrýýýýý!!!

Pochod Praha - Prčice je za námi. Je to sice mega akce se spoustou lidí, ale má své kouzlo a za rok určitě zkontroluju, jestli to zase dám..... Na těch posledních km bylo vidět zvláštní úkazy: lidi, držící se za kyčel, další pajdající s ovázanými koleny, někdo šel bos a v ruce boty, někdo to došel o berlích , záchranka jezdila jak šílená (asi to byla služba snů) .

Za rok vyzkoušíme jinou trasu, start z Milevska nabo Petrovic.

Bylo to moc fajn, kromě spálení od sluníčka se nevyskytují žádné puchýře ani újma jiného charakteru :-)

Zdrávi došli!

Magda