Společné pletení

 Společné pletení pletařek není žádnou novinkou. I já, když mi to čas dovolí, velice ráda na takové srazy chodím nebo jezdím. Asi nejraději jezdím z Brna na sraz do Hradce Králové na společné pletení s Barevnými klubíčky. Vždycky se sejde příjemná parta, včetně Moniky Tuzarové, která nám přiveze na ukázku novinky přízí, ukáže upletené nové návody, prostě fajn setkání. Také přiveze objednávky, takže pokud si něco objednáte na eshopu, ze srazu si objednávku hned odvezete. Ušetříte za poštovné, doma nemusíte řešit obaly a ještě máte radost, že si vezete "suvenýr". Pokud si chcete některou z přízí osahat nebo prohlédnout barvu v reálu, Monika ji přiveze na sraz a rozhodnout o nákupu se můžete přímo na místě. Ke koupi na srazu jsou samozřejmě všechny Monikou přivezené příze. Tahle společná pletení se konají 1x měsíčně v kavárně Artyčok, bohužel ne vždy mě to z časových důvodů vyjde. Tentokrát jsem měla na sobotu koupený lístek do divadla Metro v Praze na premiéru hry Extáze s Lucií Vondráčkovou. Takže jak je mým zvykem, spojila jsem několik akcí dohromady. Ráno se vyspala do 8. hodin, v 10 hodin mě jel vlak do Hradce, kde bylo od 13. hodin společné pletení, v 16:30 hod mě jel autobus z Hradce do Prahy , v 18 hodin jsem byla v Praze, od 19. hodin představení, 21:58 vlak do Brna, v 1:00 noční rozjezdy a ve 2 ráno jsem už spala doma :-). Všechno krásně "klaplo".

 

https://www.visitczechrepublic.cz/cz/turisticke-cile-vychodni-cechy-czech-republic/hradec-kralove/35-431/

Takže hezky popořádku.

Společné pletení v Hradci se koná v kavárně Atyčok , v zadním salonku, kde máme prostor jen sami pro sebe. Kavárna je od nádraží vzdálená 15 minut pěšky, je v centru Hradce, takže na jaře a v létě lze spojit akci s prohlídkou historického centra nebo s procházkou po náplavce. Hradec mám ráda, studovala jsem tam na vysoké škole a ráda se tam vracím, snad už teď asi z nostalgie. Mám samé krásné vzpomínky.

Směr Hradec. I cesta se dá trávit příjemně.

 

 Sešlo se nás opravdu hodně, pamatuji si začátky společného pletení, kdy nás bylo pět u stolu, teď nás bylo určitě přes dvacet. Monika přivezla nové ponožkové příze a ukázala nové ponožky, na které dopisuje návod. Ty musím mít, takže jsem si na ně rovnou koupila přízi a teď čekám na ten návod. 

levá strana :-) pletařek, pohled vpravo bohužel nemám

I když jsem si předsevzala, že nebudu kupovat letos žádné příze, nakoupila jsem ty, které prostě musím mít. Monika vždycky ke každé přízi uplete ponožky, takže hned vidíte, jak vypadají. No a pak si přízi "musíte" koupit. Dále jsem si koupila jehlice č.2, protože doma žádné v téhle velikosti nemám a chtěla bych si uplést ponožky, kde jsou zapotřebí. Sešly jsme se s Míšou, která letí s naší pletařskou partičkou do Vietnamu a s Lidkou, kterou znám z pletacích srazů od roku 2015!!! A Monča samořejmě, se kterou začínáme plánovat pletařský víkend. Já bych vyrazila na Křivoklát, kde už jsme s Monikou byly, Monča navrhuje Kudowu Zdrój..., tak se nějak domluvíme...podle možností ubytování.

 

moje ulovené ponožkovky

kompletní nákup

Míša mě přivezla dárek, ze kterého mám obrovskou radost. Ušila mě překrásnou projektovou taštičku, do které vložila tříposchoďovou krabičku na drobnosti, do ní vyrobila ´úžasné značkovaně a ještě přidala ponožkovou přízi, kterou mě přivezla z Barcelony. Je neskutečně šikovná.

 

od Míši

poklady z Míšiny krabičky

        Po přesunu do Prahy jsem navštívila představení Extáze. Autorem je Luboš Balák, který podal velice humorně příběh Hedy Lamar, ženy, která se poprvé svlékla ve filmu, byla považovaná za tehdejší nejkrásnější ženu světa, hvězdu Hollywoodu a stála u zrodu technologie wifi. Příběh je zpracován velice vtipně a výkony Lucie Vondráčkové, Filipa Tellera, Ondřeje Kokorského a Williama Valeriána jsou neskutečné. Moc jsem se pobavila.

https://www.divadlometro.cz/predstaveni/3334343#&gid=1&pid=19

 Odpočinková sobota je za mnou. Dnes je na programu praní (prádlo je v pračce), vaření (bude losos a pečené baby brambůrky) úklid.......a zítra do práce.....

Krásnou neděli všem

Magda 

 

N

Brtnické ledopády.

 Už několik let si přeji navštívit Brtnické ledopády, ale vzhledem ke vzdálenosti od Brna a faktu, že na výlety z 90 % cestuji vlakem, mi to prostě do včerejška nevyšlo. Pečlivě naplánovaná trasa mně vyšla vždy na termín, kdy už žádné ledopády nejsou. Včera ale vše klaplo. Hlídání pro pejska bylo zajištěné Romanem a já se vydala na vysněnou cestu. Vstala jsem ve dvě hodiny ráno, nočním spojem ve 2:45 přejela k vlakovému nádraží a ve 3:10 odjížděla rychlíkem do Prahy. Tam jsem přestoupiila na rychlík do Děčína, který odjížděl 6:47, v Děčíně 4 minuty na přestup do Krásné Lípy (město). Potud to bylo vše krásné. Seděla jsem ve vlaku do Krásné Lípy, ale místo odjezdu z Děčína nás čekalo hlášení, že na trati je spadlý strom a hasiči ho jedou odklidit. Zatím jsem nepropadala panice, protože v Krásné Lípě jsem měla cca hodinu čas do odjezdu autobusu do Brtníků. Po hodině jsme se rozjeli a já opravdu úplně plynule přestoupila na spoj do Brtníků (11:07). Hurá, jedna šílená cesta je za mnou.

Brtníky - tady začala moje dlouho plánovná pěší trasa. Naštěstí v minulých dnech nemrzlo, takže v 80 % nebyla cesta zmrzlá a dalo se jít prakticky celou trasu bez nesmeků. Měla jsem obavu, jestli nějaké ledopády uvidím, jestli nebudou roztáté, ale ledopády byly až na jeden na místě v celé své kráse. 

 

Z Brtníků jsem šla do kopce po zelené značce k rozcestí Nad Brtníky,  pokračovala po zelené ke Štenberku, k Soví vyhlídce, kde tedy byla vyhlídka na popadané stromy, a k Soví jeskyni (dolů to šlo, ale zpět nahoru se docela zahřejete). 

 Dále po zelené značce k Brtnickému hrádku. Na trase mezi Soví jeskyní a hrádkem je vlevo neznačená odbočka k ledopádu Malá kaskáda a Opona. Ledopády nádherné, ale ta cesta byla o život, bez nesmeků riskujete zlomeninu nohy, možná obou, ruce nevyjímaje. Stále po zelené k Brtnickému hrádku a ledopádu Konírna, dále až k rozcestí Vlčí potok. 

 

ledopád Malá kaskáda

Tady jsem zelenou značku opustila a vydala se po neznačené, celkem udržované cestě vlevo do mírného kopečku. Tato neznačená cesta je zpřístupněná od loňského roku, předtím se návštěvníci ledopádů kvůli nebezpečí pádu stromů museli vracet zase zpět. Podél cesty po pravé straně byly další ledopády: ledopád Betlém, kousek odbočkou vpravo do kopce ledopád Varhany, u cesty ledopád Vlčí stěnka a zase odbočkou do kopce měl být ledopád Velký sloup, ale ten jediný teplotu předchozích dní nevydržel.

 

ledopád Betlém je soustava několika ledopádů vedle sebe

ledopád Varhany

 Posledním ledopádem na trase byl ledopád Křepelčí stěnka a já pokračovala cestou na rozcestí U jezevce. Tady jsem se napojila na žlutou značku a do příšerného táhlého kopce, kdy jsem myslela, že ho už ani nevyjdu, vyšplhala na vyhlídku Vlčí Hora, odtud už z kopce do Vlčí Hory. Uf, 15 km za mnou. Trasa je cca 10 km, ale ty odbočky udělaly své. A ten kopec! Dlouho si ho budu pamatovat.

ledopád Křepelčí stěnka

 

Ve Vlčí Hoře nesměla chybět návštěva kavárny a prodejny Nobilis Tilia, mám ráda jejich kosmetiku, využila jsem tedy možnost nákupu. Koupila jsem si sadu pro vyhlazenou pleť, BB cream a kolagenové masky. V lednu majitelé firmu prodali koncernu Kofola (stejně tak čaje LEROS), tak uvidíme, jestli kvalita (obou) zůstane a jestli nám nezmizí z trhu, byla by to velká škoda.

výborný bylinkový čaj

poklady v praktickém balení s pumpičkou

Následovala cesta zpět. Z Vlčí Hory autobusem 16:41 do Krásné Lípy, vlakem 18:10 do Děčína, z Děčína 19:25 do Prahy s příjezdem 21:10. Na Brno mě jel rychlík ve 21 hodin a pak ve 22. Měla jsem koupený lístek na 22. hodinu, ale při výstupu jsem v podchodu uviděla, že vlak ve 21:00 má 15 minut zpoždění, takže jsem hned šla na peron, přijel zpožděný rychlík a já jela domů o hodinu dříve. V Brně jsem hned chytila noční rozjezd a domů dorazila v půl jedné ráno :-) 

 Byl to super výlet! Ještě chci na Jedlovou :-)

Mějte se krásně! 

Magda 

Tak nám zrušili zájezd.

 S naší cestovatelsko - pletací partičkou jsme chtěli v dubnu odletět na dovolenou na Kubu. Vše bylo zařízené už od loňského září a my se těšily na duben, kdy jsme měli odletět směr Varadero. Vybírali jsme si výlety, plánovali co kde naštívíme. V pondělí v 7 hodin přišlo do CK nařízení, že mají z bezpečnostních důvodů všechny prodané zájezdy na Kubu zrušit, poslední let bude 16.2. z Kuby a víc nesmí letadla ani tam, ani odtam. 

Bylo nám nabídnuto vrácení celé zaplacené částky nabo náhradní destinace. Z náhradních destincí pak Dominikánská republika s doplatkem cca 20 000,- nebo Vietnam. Po pravdě, destinace typu Čína, Thajsko, Vietnam atd. mě nikdy nelákaly, spíše naopak. Nechápala jsem, co bych tam měla hledat. Miluji severské země, ten klid tam, čistou přírodu......

Z CK přišla nabídka Vietamu s nabídkou výletů a fotkami nabídnutého resortu. Úplně nás to ohromilo a rozhodli jsme se, že POLETÍME DO VIETNAMU. Ve stejném termínu jako byla Kuba, jen na opačnou stranu.

resort Meliá Vinpearl Phu Quoc   www.fischer.cz

 

hotelová pláž  www.fischer.cz

Čeká nás 15. hodinový přímý let z Prahy. Raději jsme si připlatili premium sedadla, abychom si pohodlně natáhli nohy a mohli v klidu plést .-). Ubytování v resortu je ve vilách, budeme ve vile vždy dva páry, jeden pár v přízemí a druháý v patře a budeme mít společný bazén, který je u každé vilky.

ubytování ve vilkách s vlastním bazénem  www.fischer.cz

 Z výletů bych chtěla na projížďku jeepem na hvězdicovou pláž, chtěla bych navštívit pepřovou plantáž, továrnu na zpracování perel, výrobnu hedvábí, jednodenní Saigon...... 

 Už se všichni moc těšíme, musíme zjistit, jestli si z Vietnamu můžeme přivést nějakou tu (třeba hedvábnou) přízi .-)

 Krásný víkend!

Magda 

Dopleteno v lednu.

 Leden byl pro mě ve znamení dopletení několika projektů. První dopletený, byl Fernwood sweater by Tania Barley. Líbil se mi už dlouho a měla jsem ho rozpletený téměř rok. Návod je psaný pro Soft Donegal, který mám moc ráda a za opravdu skvělé ceny ho nakupuji od Jany Dressler . Volba tedy byla jasná, pouze jsem pletení odkládala - upletla jsem vyplétané části a "hladká nuda" zaostávala. 

 

Druhý dopletený projekt jsou ponožky Puutarha. Jsou vyplétané, takže silnější příze je vlastně zdvojená a ponožky jsou náramně teplé. Nosím je teď doma stále. Na ponožky jsem koupila celý set u Moniky Tuzar . Set obsahuje čtyři potřebné barvy příze Novita Nalle a návod. Spotřebovala jsem větší polovinu základní bílé barvy, ale ostatních barev minimálně, takže přikoupím dvě klubíčka bílé a ještě minimálně čtvery ponožky ze sady upletu. Musím ovšem pletení ponožek prokládat jinými projekty, protože plést stejné věci opakuvaně mě moc nebaví. Chtěla bych sadu vyplést během tohoto roku a ponožky nachystat jako vánoční dárky. 

Dalším dokončeným lednovým projektem je novoroční nahození - svetr pro Dominička do školy. Původně jsem si chtěla nahodit čepici, která se mi moc líbí, Snowy Flower Hat od Midori Hiroche. Materiál mám nachystaný, jen přemotat přadýnko. Ještě před přemotáním přadýnka mě zatelefonovala Katka, že by nutně potřebovala pro Domču do školy svetr, protože rychle vyrostl a má u svetrů krátké rukávy. Takže bylo jasno, novoroční nahození bude svetr pro Dominika. Zalovila jsem ve "skladu", vytáhla Daisy od Drops, kterou jsem měla na tento svetr už nachystanou, jen se čekalo na vhodný okamžit. A ten přišel. Upletla jsem opravdu jednoduchý svetr, myslím, že na "tahání" do školy je akorát - Monday Sweater junior od PetiteKnit. Návody od PetiteKnit mám ráda. Jsou jednoduché, hezky se pletou. Daisy od Drops jsem si také na dětské svetry oblíbila, krásně se z ní plete a pletenina pěkně drží tvar, i když je to merino, není "tahavé", jak merina jsou.

Posledním, a to opravdu posledním lednovým projektem, který jsem dopletla 31.1. je nákrčník Jinovatka z knihy Radost v každém oku od Bětky Lexové. Letos nechci příze kupovat, ale vyplétat zásoby. Bohužel v zásobách nemám žádný mohér. Monika z Barevných klubíček měla zrovna akci na mohér Tuuli od Novity, takže jsem tři klubíčka objednala. K nim jsem přidala Baby merino, které jsem měla jako zbytek z nějakého, nejspíš Dominikova svetru. Nákrčník unosím na jaře k modrému kabátu, k němu jsem zatím nic neměla. Z těch zbytků mi opět zbylo, přesně na jeden další nákrčník, dárek pro kamarádku.

V lednu se mi docela dařilo. Na moje šnečí tempo jsou 4 projekty úspěch. K tomu jsem dokončila a obhájila druhou dizertační práci. A co mám na jehlicích v únoru? Druhý nákrčník Jinovatka pro kamarádku, pro sebe šálku Břehy Baltu a pro Katku svetr Mountain Mist k narozeninám. A samořejmě mám i pletací kostlivce - letní top Lillesol, který jsem začala plést vloni a spokojeně si leží a Mystery MusiKAL - šátek , který je tak složitý, že ho musím plést podle videa a na to nemám bohužel momentálně prostor. Snad to někdy dopletu........

Máte taky pletací kostlivce?

Mějte se krásně

Magda 

Pustevny a Radhošť

 byl cíl sobotního výletu. Prostě se dostavil "absťák" po delší vycházce. S naším malým psím miminem se teď nikam moc nedostaneme, střídáme se při hlídání, aby nebyl doma sám. Také jsme řešili očkování, konečnějsme ve čtvrtek absolvovali poslední, takže konečně může ven mezi psí kamarády a pomaloučku začneme s výlety. Je to 2 kilový mrňous, takže stejně zatím moc ve sněhu být nemůže, prochladl by. Takže delší vycházky začaly chybět.

V sobotu jsme vyrazili směr Trojanovice a lanovka směr Pustevny. Na Pustevnách je sice velké parkoviště, ale v zimě se nahoru bez sněhových řetězů nedostanete. Takže lanovkou. Lanovka je sedačková, dvoumístná, otevřená,  během 20.minutové cesty hodně, ale opravdu hodně prochladnete. Měli jsme štěstí, že ani nefoukalo, ani nepršelo, takže po výstupu na Pustevnách jsme se zahřáli čajem a hned vyrazili do fronty na výstavu ledových soch. Tentokrát na téma pohádek. 

 

fronta na výstavu ledových soch, v pozadí Libušín a Maměnka

Z výstavy jsme pokračovali kolem sochy Radegasta na Radhošť. Tahle cesta je nádherná, vždycky obdivuji tu nádheru, kterou nám příroda nabízí. V zimě jsem ji ještě nešla,  to zimní kouzlo jsem viděla poprvé. Cesta byla docela nebezpečná, byla uklouzaná od dětí, kteří mají zrovna prázdniny a všude se sáňkovalo, bobovalo, na chůzi to bylo opravdu nebezpečné. 

 

 

 

Celkově jsme se prošli 8 km ve sněhu. Při návratu bylo -12 stupňů a už ten mráz začínal "zalézat za nehty" - doslova. Zima mě nebyla, byla jsem připravená, ale rukavice přestávaly stačit. Po návratu na Pustevny ještě zahřívací kávička a 20 minut zase lanovkou dolů- brrrrrr.

 

U lanovky jsem koupila jak jinak, frgál a sýrové nitě, to prostě musí být. 

By to krásný den, opravdu jsme si to užili a nádhera Beskyd mě nabila energií na další týden. 

Mějte se krásně

Magda