Dopleteno v březnu

 bylo konečně několik projektů. Já jsem takový ten klasický typ "vlnosysla". Jak vidím nějakou novou a krásnou přízi, tak okamžitě vím, co bych si z ní upletla a okamžitě a chtivě zakupuji. No a pak.....v tom lepším případě si na přízi napíšu, co z ní bude, v tom horším to neudělám, přízi "někam" uložím a potom zírám. To potom myslím dobu nalezení pokladu. Mám zásoby na několik let. V letošním roce jsem si řekla, že nekoupím už žádnou přízi, dokud nějakou nevypletu. Ale ono se to vždy nedá dodržet......Koupila  jsem si  set na "papučky" od Kate Davies, impulsem pro zakoupení byly Vlněné sestry a jejich podcast. Ano, vím, že je to ta samá příze , kterou si můžu koupit od Jany ze Šumavské dílny za zlomek této ceny, ale chtěla jsem to prostě zkusit. A opravdu, je to ta samá příze. Kate Davies ji jen přemotá z těch velkých konů na klubíčka, dá jim svoji etiketu a přeprodá. Takže ta nádhera je zde a doufám, že mi ji zase admin (nebo AL) nesmaže jako nevhodný obsah jako u pytlíčku a nůžek z Kohana Styl. 

Ovšem kdy začnu plést ......to je ve hvězdách.

A teď k těm dokončeným projektům. 

1. Land o´Cakes od Kate Davies, o kterém jsem psala v únoru. Svetr jsem rozstříhla, napletla lemy a dokončila. Je to jeden z mých TOP kousků. Pletený z mohair tweedu od Jany ze Šumavské dílny  ve stejných barvách jako originální projekt Kate Davies. Složité vzory mám moc ráda, sice se musí hodně počítat a dávat pozor, ale je hned vidět provedená práce.

2. ponožky pro Lukáše. Lukáš je průvodce a jede s námi na Islandské putování za vlnou. Tak mě připadlo docela vhodné, když jsme spolu tvořili program zájezdu pro pletařky, že by měl od těch pletařek asi dostat nějaký dárek. Tak jsem zvolila dárek nejjednodušší a použitelný - vlněné ponožky. Jsou pletené z luxusní ponožková příze britské firmy West Yorkshire Spinners, z ptačí edice. Klubíčko má název Pheasant, 75% vlna + 25 % nylon, což umožňuje praní v pračce na 30°. Lukášovi se v zimě narodila dcera, tak pletu ještě nějaký drobný dárek pro ni, ale to zase jindy.

3. Kardigan Rebel od Ankestrick. Tak jak mám ráda Kate Davies, mám ráda i modely Ankestrick. Mám už několik. Moc se mi líbil letošní (nebo loňský?) Rebel kardigan a hned to byl takový ten "must have" kousek. Pletla jsem z italské příze Lana Mia a mohéru Kid Silk od Drops (mohér+hedvábí). Až na docela komplikovaný začátek, kterým je Anke známá, bylo pletení taková ta "šedá nuda" k televizi nebo do vlaku. Mám z něj radost. Barva je úžasná, zářivá, pletenina hebounká a chlupatá, akorát na jaro.

Takže něco mám odpleteno, spotřebováno, ale něco mám samozřejmě rozpleteno na jehlicích.

1. svetřík pro malou Laru od Lukáše - ten musím doplést brzy, protože za měsíc odlétáme na Island a chci ho předat.

2. svetr na Island pro mne - když se chystám na nějakou cestu, pletu si cestovatelský svetr. loni jsem si na Island upletla Strokkur..., letos...?

3. svetr Nerine od Moniky Tuzar - to je dlouhá historie a vrátím se k ní po upletení svetru

4. svetr No Frills - no, nevím, zda ho ještě na jaře dopletu

5. KAL s Vlněnými sestrami - nákrčník od Kate Davies - tak ten snad upletu brzy, ještě by se po ránu hodil

Také to máte s koníčky takové divoké?

Mějte se fajn

Magda

Tento týden

byl ve znamení služebních cest. V úterý Praha a od středy do pátku Pařízkovy dny v Ostravě. Cesta do Ostravy a z Ostravy byla docela náročná, protože díky výlukám jede vlak jen na trase Přerov - Ostrava. Do Přerova jsem musela náhradní autobusovou dopravou, což byl s kufrem a notebookem v tašce docela problém. Regiojet sice zajistil náhradní dopravu, ale autobusy neměly zavazadlový prostor a nahoru nad sedačky kufr nedám....A že nás takových bylo. Nemluvě o lyžích, krosnách a kočárcích. Cestování tam i zpět bylo za trest, ale já to snad přivolávám. Naše nemocnice je "šetřivá", takže ubytování jako ostatní v místě kongresu nepřichází v úvahu, musela jsem si zajistit nocleh podle ceny. Takže na druhé straně Ostravy, v Michálkovicích v hotelu Best. Hotel mohu doporučit, je nově zrekonstruovaný, čistý, s novým vybavením, obsluha je moc příjemná, taková domácí. Hotel je menší, má snad jen 10 pokojů, ale byla jsem moc spokojená. Cena super, za jednolůžkový pokoj a dvě noci 2500,- s bohatou snídaní. Problémem byla doprava se zavazadly. Od nádraží to bylo bez problémů, jede tam několik trolejbusových linek, ale potom na kongres do hotelu Clarion to bylo spřestupy hodinu.

Ostrava na mě nepůsobila vůbec dobře. Takové pro mě nehezké město, depresivní, v tramvaji jsem se opravdu bála, zvlášť v pátek, kdy přednášky končily ve 20 hodin a paní v šatně se na mě dívala s respektem, že jedu sama na hotel, že ona je místní, ale sama by se bála. To mě tedy moc nepřidalo.

Bývalý Důl Petr Bezruč - 2 minuty od hotelu

Snažila jsem se najít nějakou zábavu na odpoledne, ale v Ostravě snad kromě Vítkovic, ZOO a Stodolní nic není. Tady bych určitě bydlet nechtěla. V ZOO jsem byla, ve Vítkovicích taky, v divadlech nic moc nehráli (a pak jak v noci na hotel?) . Nakonec jsem objevila, že na Slezskoostravském hradě právě probíhá výstava korunovačních klenotů. A bylo jasno. Po přednáškách jsem tramvají č. 12 odjela na zastávku U hradu, prošla se lesíkem k hradu a tam jsem byla moc mile překvapená. Hrad je sice maličký, ale moc heky upravený, taková oáza v nehezké Ostravě. Zkoukla jsem výstavu replik korunovačních klenotů, která byla i s možností naskenovat si u jednotlivých vitrín QR kód, který na mobilu spustil video k dané tématice. Opravdu moc hezká výstava. Celý hrad na mě působil moc příjemně.

před hradem

slavnostní šaty Marie Terezie

kaple

V pátek jsem se vrátila zase stejnou cestou (Ostrava - Přerov - Brno) domů. Opět jako sardinka v konzervě. Hlavně, že si nechají zaplatit plnohodnotnou cenu....

Krásnou neděli :-)

Magda

Kohana style

     je název japonské společnosti, která se zaměřuje na výrobu potřeb pro pletařky a švadleny. Sídlí v Osace a na svém e-shopu nabízí mnoho kousků, které si můžete sladit do jedné barvy. Základní barvy jsou růžová, zelená, červená, modrá a žlutá. Já zvolila starorůžovou a objednala si magnetickou špůlku, na kterou lze zachytit špendlíky, jehly, pletací značkovače a jiné kovové potřeby, které se rády zatoulávají a hrají si s námi na schovávanou. Uprostřed je otvor, do kterého lze také umístit některé potřeby, třeba mini nůžky.   Všechny ty nádhery jsem vám nafotila, ale zřejmě je to závadný obsah - vše mi smazali ........taky vám mizí fotky? Nechápu, co je na nůžkách a špůlce nití tak závadného.

Vše přišlo úhledně zabalené

 

 

Mini nůžkám jsem nemohla odolat, tak byly druhou položkou v objednávce. Jsou opravdu maličké, ale neskutečně ostré. Látku s nimi stříhat nebudu a na cesty k odstřižení jednoho vlákna pletací příze jsou naprosto ideální. Nebudou zavazet a jsou uloženy v koženém pouzdře.

Třetí položkou v objednávce byl kožený váček, naprosto dostačující k uložení špůlky, nůžek i dalších potřeb - počítadla řad, krejčovského metru, případně značkovačů.

 

 

Objednávku jsem odesílala v sobotu, balíček jsem rozbalovala už ve čtvrtek !!!!!  Za 5 dní byl balíček z Osahy v Brně a dokonce i doručený na adresu. Co na to říct.....

Mějte se fajn

Magda

Výlet do Žitavy a do termálů Mošoň

 jsem samozřejmě nezvládla najednou, místa jsou od sebe docela vzdálená, ale během dvou víkendů ano. 

Severozápad mě hodně láká, takže každý rok vyrážím na průzkumné výlety do Českosaského Švýcarska a tam tímsměrem. Cesta to bývá docela náročná, protože se nechci nikde ubytovávat, prostě takový "jednodenní" výlet z Moravy. V sobotu jsem vstala ve 3 hodiny ráno, nočním spojem odjela na hlavní nádraží a vlakem do Pardubic. V 7 hodin z Pardubic do Liberce, kam jsem dorazila v 10 hodin. Prospala jsem se cestou do Pardubic  a z Pardubic upletla kus ponožky pro Lukáše, průvodce, se kterým v dubnu letíme již podruhé na Island. :-). Ve vlaku podávali kávičku, takže to bylo pohodové cestování.

Z Liberce jsem se vlakem v 10.28 přepravila do Žitavy. Prošla jsem si město, bylo krásné počasí a byla to prostě pohodička. Prošla jsem náměstím k muzeu, kde je vystavené druhé největší postní plátno. Plátno bylo za války ruskými vojáky rostrháno na kusy, aby je mohli používat v sauně. Naštěstí nevěděli, jakou má plátno cenu, takže byly jednotlivé kusy po válce nalezeny v lese a celé plátno bylo zrestaurováno.

Žitava - náměstí s radnicí

hřbitov, v pozadí kostel s vystaveným velkým postním plátnem

pohled k radnici

Ve 13 hodin jsem odjela parním vlakem na Oybin, prohlédla si krásnou lázeňskou a výletní obec a pak po schodech vyšla až na vrchol pískovcového masivu, na hrad a klášter Oybin.   I když se jedná o zříceniny, je to naprostá nádhera, celé místo vysílá nějakou zvláštní energii a klid. Se stavbou hradu a kláštera je spojen Petr Parléř. Po prošmejdění areálu jsem zase sešla dolů na nádraží a parním vlakem odjela v 16 hodin do Žitavy, hned přestoupila na vlak v 17 hodin do Liberce, 18.05 na vlak do Pardubic a 22.07 z Pardubic na Brno. Do Brna jsme přijeli ve 23.57 a já ještě stihla půlnoční rozjezdy městských linek, takže doma jsem byla kolem čtvrt na jednu. Všechno nádherně klaplo a já byla moc spokojená a plná krásných zážitků.

klášter - Knihovní okno

klášter - cesta ke hřbitovu

Další moje putování bylo včera, kdy jsem vezla autobus "špitálníků" do termálních lázní Mosonmagyarovar, takže Maďarsko. Odjezd v 6,30 z Brna, za Bratislavou jsem vybrala vstupné, do Mošoně jsme dorazili v 9 hodin. Ta komunikace v maďarštině mě jednou zabije - ne, neumím maďarsky!

Maďaři z nějakého jim vlastního důvodu jinak než maďarsky mluvit nechtějí. Nakonec jsme to dali dohromady, dokonce jsem vyřídila volnou vstupenku pro řidiče, pro mě i parkování zdarma, prostě ruce, nohy, papír.....

restaurace naproti lázním, kde mají vynikající paprikáš - doporučuji navštívit

moje velikonoční husička

pomlázka pro Dominička, z čokoládovny Hauswirth

No, a to je o cestování za poslední dva týdny. A ne, nemám cestovku, a ne, nejsem ani průvodkyně ani referentka - jen taková bonusová funkce zdarma k mé vlastní práci, která je od cestování naprosto odlišná.

Taky rádi cestujete?

Mějte se fajn

Magda