Ras Al Khaimah - 1.díl

 je jeden z Emirátů, ve kterém jsem trávila letošní letní dovolenou u moře. Ras Al Khaimah najdete na východním výběžku Arabského poloostrova mezi majestátním pohořím Hajar a pobřežím Perského zálivu. Hranice sdílí s exklávou Ománu a emiráty Fujairah, Sharjah a Umm Al Quwain. Díky strategické poloze u ústí Perského zálivu i úrodné půdě je území emirátu Ras Al-Khaimah jednou z nejstarších trvale obydlených oblastí na planetě, s historií sahající až do doby bronzové. Vyspělé obchodní civilizace tu existovaly už od roku 5000 př. n. l. Sousedí s emirátem Dubaj a ten zase s emirátem Abú Dhabí. Celkem tvoří Spojené arabské emiráty 7 emirátů. Každý ze sedmi emirátů –  Abú Dhabí, Adžmán, Dubaj, Fudžajra, Rás Al Khaima, Umm Al Quwain a Šaržá – má vlastního vládce, emíra. Tito vládci společně tvoří Federální nejvyšší radu a volí ze svého středu jednoho, který pak slouží jako prezident Spojených arabských emirátů. Abú Dhabí slouží jako hlavní město, nejlidnatějším městem je ale Dubaj. Počet obyvatel Emirátů byl v roce 2020 odhadnut na 9,89 milionu. Z toho jsou odhadem 1,4 milionu občané a zbytek přistěhovalci bez občanství. Státním náboženstvím je Islám, ale většina emiráťanů se ho již zřekla nevyznávají žádnou víru. Vedle sebe stojí mešita, synagoga a křesťanský kostel. Emiráty jsou velice moderní zemí, máme opravdu co dohánět a víru tam nikdo neřeší.

    Naši dovolenou jsme začali 5.6. něco kolem 5. hodiny ráno nástupem do vlaku v Brně a přesunem na letiště Václava Havla do Prahy - s přestupem na hlavním nádraží. Pravda, měli jsme koupené lístky až na letiště, ale po přesunutí celé naší 18.členné skupiny (zbytek jel auty) na zastávku letištního autobusu jsme pochopili, že takto prodali lístky asi 200 lidem (autobus měl kapacitu cca 30 s kufry). Přece musí existovat v době informačních technologií nějaká kontrola, když prodám 200 lístků na spoj v 8,30  , tak se mě tam ti lidi přece nevejdou a musím přidat autobus nebo neprodávat lístky......Nu což, začala bitka a do autobusu se nás vešlo ze skupiny asi 5. Zbytek zůstal na Hlavním nádraží. Tak snad stihnou odlet.....

    Odlet stihli, protože na letišti to šlo jak "psovi pastva". Dokonce jsme dostali v letadle i naše předem zaplacená sedadla. Při nástupu do letadla mě docela překvapilo, jak málo místa piloti mají (Smartwings), letový plán se jim už nikam nevešel, tak ho měli za okýnkem.

    Chtěla jsem dámám připravit překvapení, tak jsem objednala chlebíčky a láhev šampusu. Po dosažení letové hladiny začala letuška pobíhat s lahví šampusu, kterou dala pánovi za námi i s našimi chlebíčky. Ten se na ně zálibně zadíval a začal otevírat krabici (bylo jich 6 pro nás všechny). Pud sebezáchovy zavelel, letušku jsem polapila při úprku po palubě a skromně se zeptala, kde máme naše zaplacené občerstvení. Letuška vyvalila oči, přiskočila k pánovi, který se chystal zakousnout první chlebíček, vyrvala mu je se slovy, pardon, to není vaše a otevřenou krabici přesunula k nám. Stejně tak mu odebrala načatou lahev šampusu a odkráčela s ní někam za závěs. Potom přicupitala s rozlitým šampusem do skleniček s tím, že až to dopijeme, tak nám to dolije a bude lahev vypitá. Prostě co si člověk neohlídá, to mu "sežerou". Pán za námi se jen usmíval, prý letí od firmy a ta mu dává různé bonusy, tak mu to nebylo divné. Omluvy od letušky jsme se nedočkali. Během 6.hodinového letu s koleny pod bradou jsme dostali jedno teplé jídlo (u naší letecké společnosti jev nevídaný) a ještě asi hodinu před přistáním malou svačinku (tatranku a vodu). Konečně jsme přistáli. A vystoupili. Z našich krásných 19. stupňů do 38. Už vím, jak vypadá peklo (to jsem si myslela, peklo teprve přišlo v dalších dnech).

Autobusem nás převezli do letištní haly ke kontrole. Tady jsem pochopila, že se nás bojí víc, než my jich. Došlo na skenování oční rohovky, někomu brali otisky prstů, zkoumali nás dlouho a pořádně, cca třetina šla na osobní prohlídku, jestli něco nepašujeme. Celá skupina 25 cestovatelů z nemocnice se šťastně setkala s kufry a dokonce jsme se potkali před letištní halou s delegátkou. Jaké bylo moje překvapení, když mě jako jediné dala obálku s pokyny, abych vše celé skupině sdělila a hlídala si je. Já si tedy zaplatila zájezd jako každý jiný, takže jsem pochopila, že se té naší skupiny nezbavím a ještě budu suplovat zdarma delegátku.....tak jo, jsem zvyklá. Nastoupili jsme do autobusu a odjeli cca 80 km od letiště do hotelu Hampton by Hilton na umělém Marjan Islandu. hotel Hampton

 

hotel Hampton by Hilton

 Po výstupu z autobusu nám odebrali kufry s tím, že máme jít na večeři a udělat si check-in. Na recepci jsme dostali hotelovou kartu, kterou jsme použili i ve výtahu. Výtah jel pouze do patra, kde jsme byli ubytovaní, což se později ukázalo jako dost velký problém. Ubytovali nás v různých patrech, takže jsem neměla jak dát vědět cokoliv od delegátky ostatním - nedostala jsem se do jejich pater a telefon v Emirátech jaksi nefunguje (po prvním hovoru vám zablokují SIM kartu, mimochodem nefungují ani platební karty, protože ty zase zablokují naše banky po vyhodnocení platby v rizikové zemi..). Místo, kde jsme nechali kufry zelo prázdnotou. Totálně odevzdaná všemu, jsem odjela na pokoj a ejhle, kde se vzaly, tu se vzaly, kufry byly na pokoji. Při pohledu na postel jsem začala propadat panice. S Alenkou jsem už v jedné posteli spala, ale pod jednou pokrývkou ne. Já chci svoji! Takže reklamace na recepci. Přinesla ovoce. Místo další pokrývky nám přibyla postel. bez pokrývky... Vyštrachaly jsme jakousi deku.

Další šok - nejsou tady vypínače! Ono tedy, když vejdete do pokoje, naprosto všechno se rozsvítí jako na vánočních trzích, ale jak to zhasnout? Náhodou jsem se ochomítla kolem jakési černé věci a ona se rozsvítila taky. Takže dotykáče. Akorát, aby se zaktivovaly, musí se před nimi alespoň zamávat rukama (je tam pohybové čidlo), pak se ukážou ikony a pak už je to jasné. Jinak je to jen černý obdélník na zdi.

Měsíček - v každé místnosti je jedna bodovka v rohu u země a vede vás to na WC. Zákaz vjezdu - nerušit, ta dáma se svaly pod tím znamená, že chcete uklidit a doplnit bar, ostatní je jasné.

    Ubytování to bylo krásné, žily jsme si jako v ráji. 

náš skromný pokojíček s balkonem s výhledem na moře

 

                    

pokojová služba pravidelně doplňovala vodu, kávu a jiné potřeby :-)

první večer - průzkum na pláži

No a to byl začátek - první den naší báječné dovolené, plni očekávání skvělých zážitků. A že jich bylo...

Pokračování příště!

Magda