Přípravy na průzkum Islandu

 by dnes měly nejspíš vrcholit, ale nejsem z těch, kteří se balí měsíc přes cestou. Odlétáme zítra, takže odpoledne se půjdu poohlédnout po kufru, ve skříni snad najdu softshelové kalhoty a ostatní důležité věci a večer to seskládám. Vždyť mám ještě celé nedělní dopoledne...   :-)

 

Po loňských zkušenostech z dovolené ve Finsku to opravdu nebudu přehánět. Zimní bunda do kufru, dvoje kalhoty, dva svetry, trička, dvoje boty a hotovo. Loni jsem využila jedny nepromokavé kalhoty, prakticky jen jedny boty a to jsme se brodili sněhem po pás, jezdili na sněžných skůtrech, se psím spřežením...

Jóo, Finsko.....láska na celý život. Určitě se tam vrátím s Dominičkem, jen musíme minimálně rok počkat, aby zvládl cestu, čekání na navazzující lety nebylo úplně pro malé děti. Ale zase vidět Santu, mít u něj audienci, povozit se na sobím spřežení, to by se mu zajisté moc líbilo a já bych mu to moc chtěla všechno ukázat.

Takže letos Island. Moc se těším. Zjišťovala jsem, jaké jsou typické suvenýry a dočetla se, že jsou to jejich svetry Lopapeysa - svetry pletené z jejich 100% vlny, která díky svému zpracování neprofoukne, má vyplétané kruhové sedlo, pletené několika barvami. Mám takových svetrů několik, přímo z jejich vlny Ístex Léttlopi :-)  , dokonce poslední jsem si pletla speciálně na tuto výpravu. Jmenuje se Strokkur, podle islandského gejzíru. Takže Strokkur se pojede vyfotit ke Strokkuru na Island. Druhý oblíbený je Treysta, v překladu důvěra, samozřejmě z islandské Léttlopi. Letos jsem Treystu nosila snad nejvíc ze všech svetrů.

Strokkur

Treysta

 

Původně jsem si chtěla z Islandu přivézt nějakou trofej v podobě vlny, ale jejich vlna je právě Ístex Léttlopi, ze které mám upletených několik svetrů. Většinou jsem vlnu kupovala u Vlněných sester, ale v době Covidu bylo velmi špatné zásobování, tak na některé svetry jsem si objednala přímo na Islandu. Takže asi si nemám co přivézt a už mám jejich svetry Lopapeysa upletené.

Moje svetříky: Strokkur, Treysta, 

Ásta Sollilja (sluneční láska)

Hildur

Sleipnir

    Cestu na Island si tedy vylosovaly svetry Strokkur, ten to má povinně a Treysta. 

Odpoledne mezi balením kufru a posledním spánkem ve své posteli jdeme na koncert Kollárovců do židenického Dělnického domu. Už se těším :-)

https://www.facebook.com/Kollarovci/videos/720193109897919

 Takže - já se těď půjdu podívat na půdu, kdeže mám ten kufr a začnu to tam nějak skládat.........

A zítra...... Vídeň - Rejkjavík !!!!!!!!

 Mějte se tady krásně!!
 

Magda

Pletený svetřík a ponožky

 jsou dva projekty, které jsem dokončila během posledních 14 dnů. Ponožky jsou podle návodu Petry Machové Kouřilové, pletené z merino setu, ručně barveného přímo pro tento návod. Mám ráda pletení drobných kousků mezi těmi velkými, alespoň to rychle utíká a já mám pocit, že pletu rychle :-).

 Takže ponožky: původně byly pro mne, ale jak to tak bývá, už na tom úplně netrvám (i když se mi tedy líbí moc a jsou moc příjemné),  uložím je do krabičky, kdyby byl potřeba nějaký rychlý dárek, případně budou čekat na Vánoce. Připletu k nim další, ať holkám není v krabici smutno. Pletené jsou zajímavým vzorem, který byl celkem jednoduchý a výsledný efekt je moc dobrý. Také styl pletení paty byl pro mě novinkou, většinou tuhle patu nepletu, protože mi na boku vznikají dírky, které se mi nelíbí, ale tahle pata je vyladěná tak, že dírky nedělá.

Druhým mini projektem je svetřík "miMA" pro malou Emilku, je to mini verze svetru Mariechen od návrhářky Isabelle Kraemer. Mariechen bych si chtěla časem uplést, ale plánů mám tolik, že vůbec netuším, kdy na něj dojde řada. Svetřík miMA jsem pletla z příze, která je u nás nově na trhu - Lana Mia italské firmy Gedifra. Jako jediný prodejce v ČR ji má Monika Tuzar z Barevných klubíček. Složení je merino s malou příměsí polyamidu, takže při praní drží tvar a "netáhne se " jako 100% merino, což bývá prolém právě u dětských svetrů, které je potřeba častěji prát. Je příjemná, hebounká a celé pletení bylo bez problémů a fajn. Konečný detaijl - knoflíčky, jsem koupila při návštěvě Prahy ve své oblíbené bezkonkurenční galanterii s milonem knoflíků - v Palladiu (patro -1, naproti DM drogerii).

    Doufám, že se malé slečně bude dobře nosit :-)

Magda

Dubnové sluníčko

 mě vylákalo dobít baterky do Podkomorských lesů. Přírodní park Podkomorské lesy zahrnuje lesy v okolí Brna, Žebětína a Ostrovačic. Byl založen v roce 1989, ale už dlouho před tímto datem se jednalo o oblíbené výletní místo pro obyvatele Brna a přilehlých obcí. 

 

 

    Z pamětihodností, které zde můžete "potkat", stojí za návštěvu oblast kolem Podkomorské hájenky (Pohádka máje), dále Helenčina a Ríšova studánka a pochopitelně také hrad Veveří, ležící na okraji tohoto přírodního parku.

    Já zvolila 15 km trasu, která začínala u stanice tramvaje Přístav, odkud jsem prošla cestou plnou stánků a hospůdek až do přístavu na Brněnské přehradě (1 km). Část stánků už byla otevřená a teploučko lákalo některé jedince k opalování na upravených trávnících a plážích, které jsou nachystané na nápor turistů. Na vodě plachtila spousta plachetnic a celé to dýchalo jakýmsi klidem. Původně mělo dnes pršet, ale ani kapka a teplota úžasných 20 °C.

 

 

Z přístavu jsem se vydala k rozcestníku Rakovec (2 km) a dále do kopce k Helenčině studánce (8 km). Bylo opravdu krásně a cestou na mě dýchalo jaro ze všech stran. Příroda se probouzí, stromy se začínají zelenat, začínají kvést kytičky.

 

 

 

 

 

 

 

 

U Helenčiny studánky je dřevěné posezení, kde můžete posvačit a naslouchat zpěvu ptáků. Úplný koncert a balzám na nervy. Od studánky lze pokračovat k Podkomorské myslivně, což mě velice lákalo. Problém byl v tom, že jsem chtěla ještě k Ríšově studánce, ale od Podkomorské myslivny bych musela buďto do Ostrovačic nebo se zase vrátit zpět k Helence.To by bylo dalších 5 km a na tak dlouhý výlet jsem se po zranění nohy ještě necítila. I tak jsem patu cítila s každým krokem. Podkomorská myslivna a Ostrovačice budou cílem dalšího výletu. Vydala jsem se tedy od Helenky k Lipovému vrchu  a odtud k Ríšově studánce (10,5 km). Studánka je v rekonstrukci, takže na mě číhala jáma plná bahna. U studánky jsem zase přemýšlela, jestli pokračovat na hrad Veveří (odtud 4 km) a z hradu MHD do přístavu nebo se držet původního plánu a sejít přímo na Rakovec (14,5 km). Sluníčko přestalo svítit, tak jsem pokračovala raději zpět k přehradě.

 

 

 

Helenčina studánka...Ríšova studánka....jak to vlastně tehdy bylo?

Zítra navštívím knihovnu a půjčím si Pohádku máje. A další výlet bude Podkomorská myslivna a Ostrovačice, vždyť to máme za humny......., jen to nějak dobře naplánovat. 

A copak jste dělali o víkendu vy?

 

Magda

 

 

 

Všechny cesty vedou do Říma....3.část

 Další dva dny jsme strávili pracovními povinnostmi a v pátek ráno odjeli na letiště. Řím mě naprosto uchvátil a hned po návratu jsem začala hledat letenky a způsob, jak se do Říma co nejdříve vrátit. Na letenkových portálech jsou zpáteční letenky za 3000,- , dokonce jsem našla lety v 6  hodin z Vídně a 22.30 zpět z Říma. Takový rychlovílet na jeden den. Takže i tak se dá odletět, užít si celý den v Římě a večer se vracet do Vídně. Památky jsou nakumulované hodně u sebe, takže se takový vílet klidně absolvovat dá. Ještě najít podobně postiženého parťáka . No a pokud by se mi to nepodařilo, v září se do Říma vrátím na prodloužený víkend......Už se moc těším. A protože jsem opravdu moc okouzlená, zajdu si do knihovny půjčit první díl Římské ságy..........

Magda

 

Všechny cesty vedou do Říma.....2. část

 Od fontany Di Trevi jsme se jak jinak, než pěšky, přesunuli ke Šanělským schodům s nádhernou fontánou, představující potápějící se loďku, zdobenou na přídi i zádi slunci a včelami, erbovním symbolem rodu Barberini.

    no a to byl konec našich procházek po památkách první den. Příjemně unavení a plní skvělých zážitků jsme si cestou dali večeři v restauraci a odjeli na hotel. Nachodili jsme přes 15 km.

    Kongres začínal ve 12 hodin a na rozdíl od ostatních jse si přivstali a v 7 hodin vyrazili na zbývající okruh památek, který jsme chtěli vidět. Samozřejmě Koloseum, Forum Romanum, Palatinum a Kapitol. Tyto památky jsou blízko u sebe, takže jsme dopoledne vše zvládli (a dalších 10 km) a stihli začátek kongresu. Večer nás čekala společná večeře v historické části Říma, ale naprosto nepřekonala naše skvělé zážitky, samozřejmě také díky skvělé partě, která se nebála nasadit pohodlné boty, batůžek a pěky procourat v tak krátké době Řím podle mapy z recepce . A tak to mám ráda.....

 

 

Všechny cesty vedou do Říma...1. část

 Musím říct, že Řím mě naprosto okouzlil a zařadil se k místům, která jsem si zamilovala. A to hodně. Všude dýchá nepředstavitelná atmosféra a návštěva je opravdovým zážitkem.

Do Říma jsem cestovala služebně se skupinkou sedmi kolegů na kongres. Protože jsme odlétali z Vídně den předem kvůli začátku kongresu a volným letenkám, veškerý volný čas jsme beze zbytku využili k návštěvě památek. Pěšky a s batůžkem na zádech. Každý den jsme nachodili přes 15 km a bylo to velmi náročné, ale byli jsme moc spokojení.

Tak hezky od začátku:

Odlétali jsme v úterý 28.3. v 10 hodin z vídeňského letiště společností Raynair na letiště Fiumicino - Leonardo da Vinci, kde jsme přistáli kolem 12. hodiny. Letiště leží 32 km jihozápadně od Říma a do centra se dostanete pohodlně vlakem, místním kyvadlovým autobusem nebo taxíkem. My jsme zvolili minivan a přesunuli se do hotelu A. Roma Lifestyle v římské čtvrti Gianicolense. Kongres začínal až další den ve 12 hodin, takže jsme se nijak nerozmýšleli, ubytovali se, na recepci hotelu vyfasovali mapku, kde nám recepční zakroužkouvat turistické cíle a vyrazili. Na odpoledne jsme vymysleli trasu přes Vatikán, Andělský hrad, Most andělů, Piazza Navona, Pantheon, Fontanu Di Trevi, Španělské schody do nějaké místní restaurace na večeři. 

    Vatikán vznikl v roce 1929 po podepsání tzv. Lateránských smluv. Předchůdcem byl papežský stát, který vznikl v 8. století. Náměstí sv. Petra je okázalé náměstí, které ojímají dvě ramena kolonády obloukového půdorysu.

    Z Vatikánu jsme prošli k Andělskému hradu, je to opravdu kousek. Impozantní kruhová stavba byla postavena roku 135 na pravém břehu Tibery jako mauzoleum císaře Hadriána a jeho rodiny. V průběhu věků byla několikrát pobořena, opravena a přebudována. Později sloužila jako papežská pevnost spojená tunelem ve hradbách s Vatikánem, rezidence a vězení. 

Pokračovali jsme na levý břeh Tibery po ponte San´t Angelo, na kterém jsou barokní sochy andělů navržené Berninim a postavy sv. Petra a Pavla. 

 

    Klikatými uličkami jsme se dostali k Pantheonu, který nechal postavit Marcus Agrippa v roce 27 před n.l. Původní chrám byl zničen požárem a znovu postaven Hadriánem, postupně se změnil v křesťanský kostel. Pantheon má betonovou kupoli a jediným zdrojem světla je otvor (okulus) ve středu klenby. V průběhu dne světlo osvítí postranní kaple, na levé straně je pohřben Raffael Santi. Na Svatodušní neděli se z otvoru snáší v 10,30 okvětní lístky růží. Fronta na prohlídku Pantheonu byla poněkud delší, ale rychlá.

    Piazza Navona je místo setkávání, kde je stále živo. Uprostřed je fontana Čtyř řek, na jihu je Maurova Fontána a na severním konci Neptunova fontána. Musím říct, že římské fontány jsou naprosto úchvatné a krásnější jsem snad ještě neviděla.

Další fontáou, kterou jsme nemohli vynechat byla fontana Di Trevi, grandiozní památka z období pozdního baroka. Do kašny se musí přes rameno hodit dvě mince. První, abyste se do Říma vrátili, druhá pro splnění přání.