Prodloužený víkend v Západních Čechách 2. část

 V pátek jsme se rozhodli pokořit Klínovec. 

Klínovec je se svou výškou 1244 metrů nejvyšší horou Krušných hor  a zároveň nejvyšším bodem okresů Karlovy Vary a Chomutov i celých Karlovarského a Ústeckého kraje. 

 Na vrcholu stojí dnes uzavřený hotel s opravenou 24 metrů vysokou rozhlednou a také osmdesátimetrová telekomunikační věž. Hotel i rozhledna patří k nejstarším a zároveň nejvýše položeným stavbám v Krušných horách. Součástí oblasti je také Skiareál Klínovec, který je největším lyžařským střediskem v Krušných horách.

 Šli jsme z Božího Daru po červené TZ až na vrchol Klínovce. Takto nás šla většina, ale pár "nemohoucích" si nahoru vyjela lanovkou. Sejít jsme se měli v Jáchymově. Po žluté TZ jsme sešli k rozcestníku Pod suchou, pak pokračovali po zelené do Lázní Jáchymov a odtam po modré do Jáchymova. Celkem to bylo cca 15 km. Cesta z Klínovce nás hodně potrápila. Nahoru to celkem šlo, ale dolů to bylo hodně strmé a kamenité. Do toho nám celkem dost pršelo, takže terén byl hodně kluzký. Navíc zelená značka nebyla po celou trasu na žádném stromě, nejspíš káceli stromy a nedoznačili trasu. Ještě, že máme mobily...., podle mobilu jsme šli po zelené, na kterou jsme ale vůbec nenarazili. Jako anděl se na té strmé kamenité cestě objevilo auto!!!!!! Horské služby. Usměvavý mladík nám potvrdil, že opravdu jdeme po zelené a za chvíli se k nám zleva přidá další skupinka, která sešla z trasy a on je navedl. Projížděl tam co 15 minut a sbíral ztracené ovečky :-). Opravdu nás cca po 5. minutách z levého kopce došla naše skupinka, která jela nahoru lanovkou.

 

  Společně jsme došli až do Jáchymova. V Jáchymově přestalo pršet, navštívili jsme muzeum, místní kostel i hřbitov a samozřejmě kavárnu. Všichni jsme se vrátili spokojení, že jsme pokořili další vrchol do Bečova nad Teplou .

 

V pátek nás čeka Loket a vycházka kolem Svatošských skal k Vánočnímu domu.

Magda 

Prodloužený víkend v Západních Čechách

 Druhý květnový víkend jsme se s cestovatelskou partou vydali do Západních Čech. Naplánovala jsem program, zajistila ubytování, dopravu a ráno jsme v 7 hodin vyrazili z Brna směr Točník. Cestou jsme se zastavili v motorestu Melikana (to nesmíme nikdy vynechat), nakrmili kozy a pokračovali. První z cílů 7.5. byl hrad Točník. Domluvila jsem průvodce, takže prohlídka byla i s výkladem. 

 

deka do kočárku pro malého Radimka - narodil se 7.5., fotka přiletěla do autobusu během cesty

Točník je zřícenina hradu, tyčící se nad stejnojmennou obcí v berounském okrese. Leží na Zámeckém vrchu přibližně 1,5 kilometru severně od města Žebrák. Hrad je veden jako kulturní památka a společně se zříceninou Žebrák má status národní kulturní památky. Žebrák byl bohužel zavřený, takže po prohlídce jsme pokračovali do Mariánských Lázní.

 

 

královna Magdalena Veliká :-)

 

 V Mariánských Lázních jsme měli opět zajištěného průvodce. Prošli jsme kolonádu, zastavili se u Zpívající fontány, dozvěděli se plno informací. Samozřejmě nechyběla ani ochutnávka pramenů a posezení v kavárně. Počasí nám vůbec nepřálo, v Mariánských Lázních byly dva stupně a pršelo. My, vyhřátí z Moravy jsme trpěli jako zvířata. Byla mě hrozná zima, takže jsem během prohídky vešla do obchodu, který byl na kolonádě, oblékla si první zimní vestu, kterou jsem uviděla (byla mi akorát) a už ji nesundala. Zaplatila jsem ji a připojila se plynule ke skupině, která popošla jen asi 5 metrů. Byl to nejrychlejší nákup v mém životě a visačky jsem si sundala až v kavárně.

 

 

 

Do Mariánských Lázní jsme jezdili jako děti každý rok o prázdninách s rodiči, byla to pro mne cca po 40. letech velká nostalgie. Ale změnilo se toho celkem málo. Úplně se mi vrátilo dětství. Bývali jsme ubytovaní v internátě hotelové školy, vstup byl zezadu budovy. Chtěla jsem to místo ukázat Dáše a představte si, ono to tam stále funguje. Teď je to Hotel Zlatý zámek, ale vchod je stále za rohem a zepředu budovy je stále hotelová škola. Tam se prostě musím vrátit a projít si ta všechna známá místa.

 

 Z Mariánských Lázní jsme jeli na ubytování, odkud jsme každý den vyjížděli. Sehnala jsem ubytování (tentokrát nás bylo 28 - a to není žádný med zajistit pro tolik lidí) v Bečově nad Teplou v rodinném penzionu Hradní Bašta. Penzion se nachází hned vedle zámku, na náměstí. Penzion mohu jen doporučit. Skvělé ubytování, výborná kuchyně, velice milý, příjemný a vstřícný personál, vůbec nic nebyl problém. Takto by to mělo fungovat všude. Každý pokoj měl soc. zařízení, TV, WIFI. Na mě vyšel dokonce apartmán za cenu normálního pokoje, měla jsem pro sebe dva dvojl.pokoje + soc. zařízení. Snídaně byla bufetová a velmi bohatá, večeři jsme měli jednotnou. Před příjezdem se mnou paní provozní domlouvala menu a jsou nachystaní i na diabetiky, vegetariány nebo celiatiky. K večeři byla vždy polévka, hlavní jídlo a dezert.

 

můj pokoj

můj pokoj s výhledem na náměstí

druhý z pokojů

penzion Hradní Bašta

 

Vícedenní putování po Čechách připravuji pro naši skupinku každý rok. Je to takové turistické poznávání našich krajů. Vždycky musíme "pokořit" nějakou horu, nějaký místní vrchol. Sice jsme pak polomrtví, ale šťastní. No a vrchol nás čekal další den - Klínovec, ale to zase zítra.

Z naší cesty jsme se vrátili včera večer a dnes všichni hezky do práce, takže dnes jsem se dobelhala z práce domů, vybalila z kufru lázeňské oplatky, nasměrovala prádlo do pračky a jsem KO.

Takže pokračování zítra :-)

Mějte se krásně.

Magda

 

Dopleteno v dubnu.

 V dubnu jsem dokončila čtyři projekty.

První byla háčkovaná deka do kočárku pro Janinu vnučku, která se má narodit. Tu stejnou jsem háčkovala v březnu, Janě se líbila, tak jsem použila stejnou barvu Dolphin Baby. Spotřeba je pět klubíček, háčkovala jsem háčkem číslo 4 vaflovým vzorem. Další deka mě čeká tento měsíc pro kolegyni z práce, tentokrát modrá.

 Jako druhý jsem dokončila šátek Venilla Shawl od Sari Nordlund. V Ostravě jsem si na Wool Festu koupila králičí angoru s mohérem od Yarn Magic Ostrava. Tento materiál jsem viděla naživo poprvé, mohla si ho osahat a úplně jsem mu podlehla. Něco tak hebounkého jsem ještě neviděla. Koupila jsem dvě přadýnka ,spotřebovala jedno a kousek, takže mi vyjde ještě na jeden malý šáteček nebo na kobinaci k další přízí.

 

 Třetím dokončeným projektem je halenka Kuutar Tee, opět od Sari Nordlund. Pletla jsem z Malabriga Susurro, které jsem měla v zásobách z dob, kdy Petra Nemravová končila s e-shopem a veškeré příze měla za zlomek ceny ve výprodeji. Příze stále čekala na svůj návod a dočkala se až nyní. Spotřebovala jsem tři přadýnka barvy Cereza, pletla jsem na jehlicích 3 a 3,25.

 

Posledním kouskem jsou ponožky Angelina od Moniky Tuzarové z Barevných klubíček. Materiál, přízi Rosários 4 Meia, jsem dostala jako dárek od Míši Slavíkové, koupila ji na veletrhu v Lipsku. Už ji má v nabídce i Ganella. Návod na ponožky lze zakoupit tady. Bylo to příjemné pletení a krajkový lem vypadá moc hezky.

 Minulý měsíc mě to šlo celkem "od ruky". Hodně jsem upletla v letadle do Vietnamu a zpět, přece jenom 11 hodin a 13 hodin letu se muselo využít.

Krásné dny!

Magda 

Vietnam 8

V neděli jsme si zase užívali pláže, moře a sluníčka. Odpoledne jsme se s Radkou, Renatou a Věrkou domluvily, že si vezmeme taxík a pojedeme utratit poslední dongy. Vietnamské dongy se nesmí vyvážet a zpět ve směnárně malé bankovky neberou (mince nemají, vietnamská měna má pouze bankovky). Taxík nás čekal před recepcí a zadání bylo: supermarket King Kong a noční trh (ten, který jsme už jednou navštívily v Duong Dongu v úterý). Řidič nás vezl 70 km k supermarketu, čekal na nás hodinu, pak na trh cca 35 km, tam čekal 2 hodiny a potom 90 km zpět do resortu. Zaplatily jsme za vše každá 5 dolarů. 

Dokoupila jsem sušené mango, oříšky, na trhu umělé perly a vějíř.

Po návratu jsme si zabalily a byly nachystané na zítřejší odlet.

V pondělí nás začali svážet podle čísel vilek tuk-tuky k recepci, kde jsme měli snídani. Na nás vyšel naštěstí čas 5.45 - 6 hodin. Od 6 hodin byla snídaně, kdo byl po snídani, sedl do autobusu a jak byl bus naplněný, odjížděl na letiště. K recepci najížděl další prázdný autobus. Poslední od recepce odjížděl v 7.30. To my už stáli na letišti ve frontě. Fronta opět nekonečná, otevřené jen dvě přepážky pro 350 cestujících k odbavení. Hrůza. My měli opravdu štěstí s brzkým odjezdem z hotelu, stáli jsme jen cca hodinu. Fronta byla bez konce, končila venku před letiští halou. Odbavili jsme si zavazadla, přešli k bezpečností kontrole a dokonce měli cca hodinu do odletu čas prohlédnout si obchody. 

 

Objevila jsem krásně vonící parfém v kouzelném flakonu. Miss Saigon. Samozřejmě jsem si ho musela koupit. Voní úžasně. Vrchní tóny jsou citrusy a brusinky, střední tóny jsou pomerančový květ, jasmín a růže, základní tóny pižmo a Orris. Patří mezi svěží květinové vůně. 

 

Cestu 13 hodin letadlem jsme přežili. Opět jsme měli doplacená prémiová sedadla, takže let byl pohodový s dostatkem místa, nataženýma nohama. Před námi nikdo neseděl, měli jsme před sebou stěnu přípravny jídla, takže jsme si mohli dát i nohy nahoru. Z důvodu doplnění paliva jsme měli půl hodiny mezipřistání v Tbilisi. Z letadla jsme nevystupovali, pouze dotankovali a letěli dál.

 

 

 

Odlétali jsme v 11 hodin vietnamského času, přiletěli kolem 21. hodiny našeho času            (3 hodiny posun).

Kufry nám k naší velké radosti vyjely hned jako první, ve 22. hodin nám jel z letiště Gepard Expres do Brna. No a v 1. hodinu ráno jsem zaléhala do své postele.

Původně odmítaný a nechtěný Vietnam nahonec předčil všechna naše očekávání, poznali jsme novou kulturu a vlastně i pochopili Vietnamce žijící u nás. To, co tady provozují (večerky, nehtovou modeláž atd.), o tom se může místním ve Vietnamu pouze zdát. Oni se tady neskutečně snaží, jsou pracovití, slušní.... Hygiena, kvalita ochodu a služeb je ve Vietnamu prakticky nulová, to, co tady tvoří je pro ně, i když se nám to někdy nelíbí a nestačí nám to, vrchol luxusu.

A kam příště?

Za týden naši partičku čekají Západní Čechy, trocha turistiky, nějaký ten výstup nahoru, trocha kultury. A samozřejmě pletení. 

Krásné dny!

Magda